Slávek Janda: U muziky mě zajímá, jestli rozumím, jak je udělaná

První část rozhovoru si můžete přečíst zde.

Slávku, slyšel jsem, že jsi nedávno dostal starý vinyl Abraxasu. Jak jsi na to reagoval?

(Smích). To je pravda. Já jsem vlastně tehdy od Pantonu, což byla nahrávací společnost, dostal čtyři kusy, které jsem samozřejmě hned rozdal, takže jsem dlouhý léta neměl nic. Až v roce 2000 Sony Music vydali reedice, takže tu někde dvě cédéčka mám. Každopádně to bylo originální a pobavilo i potěšilo mě to.

Spolupracoval jsi s celou řadou muzikantů, zpěváků a zpěvaček. Zkus někoho vybrat a zavzpomínat na tu kooperaci. Schválně se neptám na nikoho konkrétního, chci, aby výběr byl na tobě.

To je těžké. Ale třeba spolupráce s Janou Koubkovou.  Jednou přišel Jarda Helešic, otec Yardy s ypsilonem, že jedna zpěvačka se mnou potřebuje mluvit a byl strašně tajemný (smích). Tak jsme šli za ní domů, kde jsem teda pochopil, že se jedná o Janu Koubkovou.

Znali jste se?

No věděli jsme o sobě, ale nikdy jsme se nebavili. A ona mě někde viděla, jak hraju na kytaru a líbilo se jí, že to mělo dobrou atmosféru, a že by chtěla něco zkusit. Tak jsem do toho šel a hráli jsme asi dva roky. Nebylo to špatný, na to že to bylo za komunistů, hráli jsme i v západním Německu. Samozřejmě i ve východním a v Bulharsku. Tam jsme jeli jen sami dva někdy na konci května a hráli jsme v nějakým městě, už ani přesně nevím kde, a já ji řekl, že když už tam jsme, tak by to chtělo i moře. Ona domluvila, že jsme jeli do Varny, kde jsme účinkovali pro turisty asi týden a dokonce nám i zaplatili. Bydleli jsme v luxusním hotelu, každý jsme měli obrovský pokoj. Fakt když si na to vzpomínám, musím říct, že dobrý to bylo (smích).

Poprvé jsme se potkali na koncertě Kool & the Gang, a když jsme se pak o něm bavili, nebyl jsi úplně nadšený. Můžeš říct proč?

Bavil jsem se o tom i s kámošem a ten to jasně pojmenoval. Byl to prostě revival. Věc revivalů je v tom, že oni to kolikrát hrají i líp než samotný originál, ale není tam ta duše. Chyběl mi v tom nějaký spirit. Ale mi hlavně vadil příšerný zvuk. Po chvíli jsme si dali vatu do uší, aby se to dalo vydržet. Jsem zvyklý fakt na hodně, ale tady to bylo tak vyvejškovaný, že to úplně řezalo. To byla bolest.

Co tě baví ze současný muziky?

Adresný asi nebudu, ale občas slyším něco, co se mi fakt líbí, ale problém je ve vývoji, kde se jakoby nic neděje. Všechny věci se dělají jakoby znova a znova. Samozřejmě jak doba se mění, tak to nikdy není úplně stejný. Ale není to už takový, jako že by člověk zažíval nějaký velký překvapení. Málokdy přijde něco, o čem bych uvažoval, jak to nahráli a zahráli. Spíš mi to přijde už známý. Hudebník poslouchá hudbu z profesionálního hlediska, tedy zajímá ho, jestli rozumí, jak je udělaná. A když tomu rozumí, tak pro něj není zajímavá, maximálně obdivuje, že to je dobře zahrané, ale není to už otázka progresu.

V lednu s Abraxas pokřtíte vaše zatím poslední album Hlava v oblacích v pražském Lucerna Music Baru...

...Nedávno jsme měli turné šestnácti koncertů společně s Michalem Pavlíčkem, tak nám přišlo logické, že by desku mohl pokřtít právě on. Speciálními hosty budou Imran Zangi a Luboš Nohavica, který kdysi s náma hrával na klávesy.  A asi by s náma měli jet i na několik koncertů po republice, ale to teď ještě dojednáváme.