Sonisphere 2011 - Festival nebo koncert Iron Maiden?

Oproti původním plánům, kdy se měl festival konat stejně jako před rokem v Milovicích, byl letošní Sonisphere přesunut na pražské Výstaviště. Tuto zprávu ohlásili organizátoři na svém webu 13. května, čili necelý měsíc před vypuknutím. Akce byla tak podle jejich slov „blíž na dosah". Tento fakt jistě potěšil spoustu lidí, zejména kvůli lepší dostupnosti. Otázkou je, jestli dokázalo Výstaviště plnohodnotně nahradit obrovskou plochu v Milovicích...

Holešovický areál nebyl na tak monstrózní akci dostatečně velký a měl problémy vtěsnat do sebe všech pětadvacet tisíc návštěvníků. To se projevilo hlavně večer, kdy na stage nastoupily hlavní hvězdy festivalu: In Flames, Korn a Iron Maiden...

Jako první zahrála krátce před polednem jediná česká kapela vystupující na letošním Sonisphere. Šlo o skupinu Debustrol - známou thrash metalovou formaci, která se každoročně těší velké popularitě snad na všech metalových festivalech. Klasici a průkopníci českého metalu představili svůj tradiční set, ve kterém nechyběla jedna z jejich nejznámějších a nejkontroverznějších skladeb: Yugoslavia. Festival byl tedy symbolicky zahájen textem zmíněné písně, v němž se zpívá: „Zabij mámu, zabij tátu, podřezej krky všem. Zabij všechno, co se hejbá, vražda jim zkazí den."

Loaded:

nejen "ten projekt toho basáka z Guns N' Roses"

Po brutálních Debustrolech nastoupil na pódium Duff McKagan a jeho skupina Loaded. Kdo neznal kapelu McKagana, baskytaristy Guns N' Roses a Velvet Revolver, musel být velmi příjemně překvapen. Loaded přivezli skvělou dávku vybroušeného hard rocku. Přestože McKagan není bůhvíjaký zpěvák, jeho muzika je poctivá a velmi příjemná na živý poslech. Z Loaded byla cítit správná energie. Duff McKagan měl navíc po ruce skvělého baskytaristu Jeffa Rouse, jehož herní projev bylo radost sledovat. O Loaded je třeba mluvit jako o plnohodnotné kapele, nikoliv jako o „tom projektu toho basáka z Guns N' Roses".

Dalšími účinkujícími byli Misfits - tříčlenná americká rocková skupina označovaná také za průkopníky horror punku. Jejich vystoupení by se dalo nazvat „voo-hou" na tisíc způsobů. Tento popěvek se skutečně objevil snad v každé skladbě a to několikrát. Misfits jsou zajímaví svou tvrdou image - ostny, umělá krev, war paint. Jejich zvuk je ale rozhodně o mnoho měkčí. Kapela zahrála několik svých hitovek včetně Halloween nebo Horror Business. Nakonec se rozloučila asi nejznámější skladbou Die, Die My Darling. Mimochodem, tahle píseň patří mezi nejpopulárnější i díky kapele Metallica, která ji zahrnula na své album cover verzí Garage Inc.

Kreator

a jedno velké bohužel

A pak přišel čas očekávaného masakru. Německá thrash metalová formace Kreator je jednou z legend své branže a díky festivalu Sonisphere bylo poznat, že se těší obrovské oblibě i u nás. O jejich vystoupení je ale třeba říct jedno velké „bohužel". Oproti předchozím i následujícím kapelám bylo jejich ozvučení hodně slabé. Zvuk byl znatelně zahuhlaný a nevybroušený, což jejich vystoupení hodně ublížilo. Kreator, známí ultra-rychlými kytarami a bicími ve stylu kulometné palby, tak jednoduše nezněli plnohodnotně.

Okolo půl čtvrté přišel na pódium miláček snad všech metalistů na zeměkouli. Člověk, který založil legendární skupiny Sepultura a Soulfly. Člověk pocházející z Brazílie dobyl metalový svět právě zajímavým propojováním latinsko-amerických prvků a tvrdé muziky. Přivítejte bezzubého Maxe Cavaleru s jeho skupinou Cavalera Conspiracy. Zvuk už se po Kreatorech naštěstí srovnal - ono poslouchat Cavaleru bez „vyhulené" aparatury by nešlo. Vedle brutálního zpěvu potěšil obrovské množství fanoušků i skvělý kytarista Marc Rizzo. Jeho hra je skutečně úchvatná. Cavalera samozřejmě nezapomněl na Sepulturu a zahrál i dva legendární kusy: Refuse/Resist a Roots Bloody Roots.

Mastodon

perfektní vystoupení plné geniálních hudebních technik

Dalšími účinkujícími byli američtí Mastodon. Jsem přesvědčen, že ti, kdo je znali, byli naprosto ohromeni a ti, kdo je slyšeli poprvé, je ještě večer „sjíždeli" na internetu. Mastodon předvedli perfektní vystoupení plné geniálních hudebních technik. Obrovská energie, skvělý zvuk, neuvěřitelná rytmika, úžasná odezva lidí - taková byla jejich show.

Před šestou hodinou nastoupila na pódium dnes už také legendární skupina In Flames. Okamžitě bylo poznat, že Švédové jsou jedněmi ze tří hlavních headlinerů celého festu. In Flames byli zároveň první skupinou, která svůj set doplnila o elektronické smyčky. To zafungovalo hned v první skladbě, kdy během nasamplovaného intra přišla kapela a navázala na něj skladbou Cloud Connected. Stejně jako v případě Mastodon, i u In Flames šlo o technicky perfektní vystoupení. Skvělý výkon předvedl hlavně zaskakující bubeník. Zpěvák Anders Fridén ho jednou vyzval ať zahraje nějaké sólo a v zápětí ho zase zastavil slovy: „Drum solos suck!". Spoustě z nás mluvil z duše. In Flames zahráli songy jako Take This Life, Trigger, The Quiet Place a rozloučili se skvělou písní My Sweet Shadow.

In Flames tak velmi důstojně přenechali pódium dalším vystupujícím. Krátce po sedmé hodině totiž scénu opanoval druhý hlavní headliner a pro mnohé návštěvníky největší hřeb večera: Korn.

Are you ready for

Korn?

Členové největší numetalové kapely všech dob a jedné z nejzásadnějších metalových kapel od devadesátých let po současnost nastoupili na stage za cinkání činelu bubeníka Raye Luziera. Zahulákání zpěváka Jonathan Davis „Are you ready?", odstartovalo bouři, lavinu a tsunami v jednom alias hymnu Blind. Korni s sebou přivezli speciální set upravený na kratší festivalové vystoupení. Najednou třeba zahráli zkrácené verze skladeb Coming Undone, Twisted Transistor, Make Me Bad, Thoughtless, Did My Time a Clown. Samozřejmě ale nechyběly plnohodnotné pecky jako Got the Live, Freak on a Leash, nebo píseň Oildale z posledního alba. Korni také nezapomněli na Metallicu, jejímž vlivem se nikdy netajili a zahráli část skladby One.

Po Kornech byla upravena stage - celé pódium se prohloubilo a vzniklo i vyvýšené patro. Všichni netrpělivě čekali na hlavní hvězdu letošního festivalu Sonisphere 2011 a na jediného vystupujícího, který se chystal zahrát plnohodnotný neupravený turné set. Krátce po deváté hodině  nastoupili po velkolepém intru na scénu Iron Maiden. Svou show odpálili skladbou Satellite 15... The Final Frontier. Hned od začátku bylo znát, že se právě děje to, na co snad všichni návštěvníci Sonisphere čekali už dlouhou dobu od uveřejnění seznamu kapel. „Mejdni" představovali své songy v ohromném a velkolepém stylu. Perfektní zvuk známých písní fascinoval snad každého. Ze všech členů bylo znát neskutečné množství energie, která však byla podávána s jakousi grácií a vkusem.

Ohromní a velkolepí

Iron Maiden

Iron Maiden zahráli v úvodní části například legendární 2 Minutes to Midnight nebo Coming Home. Podle reakcí fanoušků byl snad nejsilnějším momentem The Trooper. Začátek skladby, kdy Bruce Dickinson zpívá: „You'll take my live but I'll take yours too," byl jedním z nejlepších okamžiků celého festivalu. Až neuvěřitelná spolupráce kapely s publikem přišla podle očekávání u skladby Fear of the Dark. Jde o stadionovou píseň, která je trochu podbízivě napsaná pro spolupráci s diváky. Na to ale v onu chvíli nikdo nemyslel. Jako přídavek pak zahráli The Number of the Beast, Hallowed by thy Name a úplné rozloučení provedli skladbou Running Free.

Na letošním festivalu Sonisphere se představila skvělá jména. Člověk odcházel se smíšenými pocity, zda byl vlastně na festivalu, nebo na koncertu Iron Maiden. Po zhlédnutí asi dvouhodinové „mejdňácké" show bylo totiž složité najít v hlavě vzpomínky na předchozí vystupující. Festival se každopádně povedl. Nebyl dokonalý, protože dokonalé je to, co už zemřelo. Sonisphere 2011 byl velmi, velmi dobrý.