JUGI z UDG BLOGUJE: Štědrý den u Jugiů II.
Naštěstí babička, která kromě becherovky (ze zdravotních důvodů) nikdy moc nepila, nemá vycvičené senzory na vožralce. Pět piv v hlavě ani nepozná a při deseti možná začne tušit, že s dotyčným není něco v pořádku. V půl páté tedy byla jedna z posledních šancí, kdy táta mohl dorazit, na hodinku si lehnout a všechno by dopadlo dobře.
Dorazil. Už od dveří bylo jasno, že je zle. Mluvil anglicky na psa Scrafyho a chtěl s ním jít na procházku, což mu nebylo povoleno, jelikož by se nemusel vrátit jeden, druhej nebo oba. Všichni jsme se snažili tátu přinutit, aby si šel na chvíli lehnout. Měl dobrou vůli, lehnul si do postele, ale za chvíli říká: „Jugi, já nemůžu spát, já měl tequilly.“ :)
Chodil tedy po bytě, měl hrozný hemzy a dokola opakoval, že jde balit dárky. Vždycky šel ke skříni, kde je měl ukryté, otevřel ji, chvíli něco štrachal a zase zavřel. Asi za půl hodiny mě poprosil, jestli bych mu je nezabalil a podával mi šest igelitovejch pytliků a šest šňůrek:). Stylové obalivo:). Tak jsem si sám zabalil paličky (jiný dárek už od táty nedostávam tak 5 let, podle významu oslavy se jen mění počet:)), a když jsem přešel k dárku pro babičku, což byla becherovka, zjistil jsem, že je půlka pryč:). Zabalil jsem tedy pouze kafe a pochopil, proč táta blekotá čím dál tím větší nesmysly.
Babiččiny alkoreceptory opět nezabodovaly... Hned poté, co dorazila, začal ji táta obšťastňovat názory všeho druhu. I přesto trvalo víc než půl hodiny, než se velmi opatrně optala: „Tomáši, ty už si dnes něco pil?“:)
O tom, že táta něco pil, nebylo pochyb hlavně při tradiční štědrovečerní modlitbě: „Otče náš... (ticho), přijď království tvé... (ticho)... posvěť se. ... (konec)“ ... V duchu jsem si říkal: „Otče náš, příště přijď dřív a posvět se o trochu méně...:)“
Po věčeři jsme se všichni přesunuli ke stromečku, táta pod stromeček a začalo rozdávání, které u nás doma probíhá jaksi obřadně, a jelikož rozbalujeme popořadě, trvá asi dvě hodiny. Táta se definitivně limitoval na unavenou konverzaci se Scrafíkem a učil ho pod stromečkem anglicky: „Scrafísek, you are my best friend, I love you, půjdeme ven...“ a když na něj přišla řada, dárky už si moc neužil. Jelikož, dle svého přání, dostal čtyři knížky od Emila Hakla, byl zmatenej a měl pocit, že rozbaluje jeden a ten samej dárek:). Od Ježíška si moc přál CD kapely Cream, načež když jej rozbalil, řekl, že mi za ty Doors moc děkuje a pak usnul.
Všem se nám tak trošku ulevilo. Babička vypadala spokojeně, popíjeli jsme víno a povídali si o všem možném. Nevím, jestli to byl opět jeden z důkazů nezvratnosti genetické predestinace:), nebo jenom uvolnění stresu z obavy ze zkaženého Štědrého dne, ale víno do nás teklo proudem.
Poté, co jsme s Honzikem doprovodili babičku domů, stavili jsme se ještě „Na Žumpě“ pro dvě láhve červeného a pak ještě jednou a znova:). V sestavě maminka, Honzik, Kačka, Erik, Scrafy a já jsme se ocitli v 5 hodin ráno tancující (někteří z nás se spíš už jen potáceli) na podivné oldies retro songy... Signál ke konci večírku byl, když jsem začínal pouštět Krucipusk (zasvěcení vědí, o čem je řeč) a maminka poněkolikáté zalehla Scrafyho:) .
Takhle kruté ráno jsem dlouho nezažil. Vzbudil jsem se v jedenáct a pak až do pěti trpěl v posteli, odkud jsem pravidelně odbíhal ke konzultacím na záchod. Skálopevně jsem se rozhodnul, že tento Štědrý den bude zároveň i mým Silvestrem, takže dneska jenom chlebíčky a Coca-Cola:). Tak uvidíme:).
