JUGI z UDG BLOGUJE: Strašně chudí a strašně spokojení

Jugi | 25.02.2011 | Blogy

Článek z magazínu se mi líbí Článek z magazínu se mi líbí

Líbí se 4 uživatelům. Všichni, kterým se Článek z magazínu líbí

Venku byla tenhle týden hrozná zima, takže jsem se rozhodl nevycházet:). Mám tu velkou výhodu, že můžu pracovat z domova. Home office je super věc, ale nutno říct, že pracovní nasazení v kanceláři je větší. Doma člověk podléhá různým svodům. Tu a tam jde do ledničky, vaří pátej čaj, hledá ve špajzu sušenky. Nejhorší je však televize. Tedy pro mě určitě. Neumím ji používat jako kulisu. Když ji pustím, zcela mě vtahuje. Nejsem schopen se odpoutat ani od reklam, které jsem viděl už stokrát. Navíc, když už ji jednou pustím, dozvím se, co kdy budou dávat a už si plánuju, že na to mrknu. Tím pádem se ze mě pro tento týden stal tak trošku televizní maniak:).

Na konci týdne můžu ale konstatovat, že kdybych televizi nepustil, nebo třeba vůbec neměl, tak jako v předchozích pěti letech, o moc bych nepřišel. Na Óčko se nedá koukat, česká politika je ubohá, ceny Anděl přes určitou snahu velký pokrok kupředu neudělaly, dobré filmy si člověk může stáhnout z internetu a na fotbal a hokej je lepší koukat v hospodě s kámošema:).

Jediný pořad, který mě zaujal, byl Den D. Ne, že by mě fascinovali božsky úspěšní podnikatelé radící k smrti ztrémovaným smrtelníkům, spíš naopak. Potěšili mě ti lidé, kteří tam přišli představit svoje nápady. V očích těch lidí byla energie, aktivita, činorodost a naděje. Vůbec nevadí, že business plány a marketingové strategie byly nereálné. Lidská spokojenost je totiž schovaná jako tajný kód uvnitř člověka a je nezávislá na penězích, úspěchu či obdivu. Činorodost je smysl života a víra v cokoli dělá život naplněnějším, tedy šťastnějším.

Jak vidíte, tenhle pořad mě vážně zaujal, přivedl k myšlenkám o donquichotství a zároveň mi připomněl, že vám dlužím další díl vyprávění o nesčetných podnikatelských kouscích, které jsme s kamarádem Tomášem realizovali během studia PedF:).

Plán byl jednoduchý a Tomio Okamura by měl určitě radost, jak ekonomicky umí uvažovat budoucí učitelé:). Celý podnikatelský záměr vycházel z teze, že studenti si rádi vyzdobí své pokojíky kytkama v květináčích a lidem v panelácích nějaká ta kytka nebude chybět. Plán byl: 1. Levně nakoupit - tedy ukrást kytky z otevřených vchodů domů, 2. Jednoduše dopravit – v ruce, či na ukradeném košíku z Delvity, 3. Levně prodat (nebo směnit za cigára, pivo či jídlo) studentům na kolejích...

Celý podnikatelský záměr zkrachoval, protože naše kytky nešly na odbyt. Nevím, jestli to bylo způsobeno nezájmem studentů o zkulturnění svého pokoje flórou, špatnou kvalitou zboží (mj. ty kytky byly fakt hnusný), nebo neseriózím zjevem prodejců. Nicméně přesto, že jsme si vytiskli i vizitky:), museli jsme podnikání ukončit a pustit se vstříc novým úvahám o zbohatnutí. Byli jsme strašně chudí a strašně spokojení:).

 

Přečtěte si také...

< Zpět na magazín


Nejčtenější články týdne

Související interpreti




Rychlé vyhledávání