Support Lesbiens: Budeme asi poslední mohykáni

Zpěváka Kryštofa Michala, kytaristu Hynka Tomana a jeho sympatického psa jsme vyzpovídali v budově vydavatelské firmy. Tématů se nabízelo hodně - končící letní sezóna, nový přešlap, cédéčková pálenka, softsongs a samozřejmě i hardsongs...

Máte za sebou hektické léto se spoustou festivalů, kde se vám líbilo nejvíc?

Hynek: Benátská noc je jasně na prvním místě. Na druhém pak Sázava a Vyškov. Byl tam nultý ročník nového festivalu a povedl se - i co se týče techniky a všeho. Tohle všechno hraje roli. A na třetím místě byly všechny ostatní festivaly. (smích)

Kryštof: Měl jsem hodně velkou radost, že jsme zase hráli na novém místě, kde jsme nikdy předtím nebyli. Zjistili jsme, že tam existují tisíce lidí, to jsme vlastně vůbec nechápali. (smích) Pak mi došlo, že je to lokalita hodně obyvatelsky bohatá, jenom my tam nehrajem. A nakonec jsem byl úplně unešenej. Říkal jsem, že proto nejezdíme s kapelou po světě a nezkoušíme to štěstí jinde, protože v Čechách je pořád tolik míst, kde jsme nikdy nebyli.

Hlavně v začátcích jste ale hráli v Rakousku, Německu - proč jste to nezkusili tam?

Hynek: Zkusili jsme to a zjistili jsme, že je to nošení dříví do lesa a radši jsme se soustředili na domácí prostředí.

Kryštof: Naštěstí jsme si poměrně brzy uvědomili, že bychom tomu museli dát jinou formu, aby to mělo nějaký smysl. A zjistili jsme, že bychom do toho zahraničí museli v podstatě přesídlit. Minimálně na nějakou dobu, na pár let. V Čechách jsou kapely, které něco takového udělaly, a jsou zase zpátky tady. My jsme před tím rozhodnutím taky byli: zkusit to nebo nezkusit. Ale pak jsme si řekli proč? Když i tady jsou ještě místa, kde jsme nikdy nehráli...

Hynek: K tomu, aby měl člověk úspěch v zahraničí, je potřeba svést dohromady mnoho okolností.

Kryštof: Já to řeknu takhle - Jak těžké je rozhodování pro jednoho člověka nebo dvojici, která chce někam odjet na léto. A ty bereš pět lidí, kteří mají samozřejmě další vazby. Navíc přesídlit v pokročilejším věku, což je pro muzikanty, kteří hrají od osmnácti, už v pětadvaceti... Tehdy jsme to neudělali. A nelitujeme toho. V českých podmínkách je to taky svým způsobem kočování, ale je to pár set kilometrů. Když si vezmeš americkou kapelu, která vyjede po Státech na šňůru třeba čtyřiceti koncertů, to si vůbec nedokážu představit...

Takže jste se zavřeli doma, ale jste s tím v pohodě...

Kryštof: My jsme se nezavřeli. Pokud přijde nabídka zvenčí, tak ji posoudíme. Stejně tak když jde třeba o zpívání v češtině... Nejsme primárně česky zpívající kapela, vždycky budeme jako Support Lesbiens zpívat anglicky. Ale když za námi někdo s něčím konstruktivním přijde, sejdeme se, promluvíme o tom, jestli to chceme a jestli to má smysl...

Pojďme k vaší nové desce. V roce 2007 jste vypustili bestofko a teď vydáváte balady. Jsou kapely, které jsou silnější v baladách nebo naopak v rychlejších věcech. Mám to chápat tak, že u vás hrají prim balady?

Hynek: Takhle jsme o tom nepřemýšleli. Spíš jde o to, že řadovky děláme ob dva roky a v mezidobí se snažíme vydat třeba nějaké novinky, bonusy a tak. A to je právě Soft Collection. Nejsou to úplně všechno balady, ale stěžejní nosná část desky ano. Plus je tam navíc čtyři pět bonusů, které nedávno vznikly a my bychom neměli šanci je vydat na nějakém jiném nosiči. Na řadové desky je dávat nechcem a u té kompilace byla možnost je přidat. Lidé se mě často ptali třeba na písničku pro Karla Gotta...

Kryštof: O baladách si myslíme, že jsou hezké. A teď, když jsme je dali dohromady, vážně hezky se to poslouchá.

Hynek: Já v tom vnitřně cítím i další aspekt. Pojďme rychle vydat, co se dá, protože nikdo neví, kdy se ty věci kompletně přestanou vydávat - na nosičích typu cédéčko. To může přijít ze dne na den. Všechny společnosti krachnou... Víme, jak na tom jsou a že CDčka se neprodávaj. Nikdo neví, kdy se to fatálně zlomí... Může se stát, že se začneme chystat na novou desku a už nenajdeme partnera, který by ji vydal.

Když už jsme u toho, jaký je váš názor na digitální vydávání cédéček? Jako u Wohnoutů a teď Vypsané fiXy a Horkýžů... Že lidi zaplatí kolik chtějí...

Hynek: Stáhnou si to a nic za to nedaj...

To si nemyslím. Hodně Čechů je poctivých. A hlavně fanoušci, kteří si uvědomují, kolik práce to těm muzikantům dalo.

Kryštof: Vždyť ani ta restaurace, která fungovala na podobném principu, nevydržela. A to je stejné. A venku to šlo. Svědčí to o morálce tohohle národa. Mentalita lidí je tu jiná. Já kdybych přišel do restaurace a dobře se najedl, bylo by mi trapně za to nedat ty peníze, které bych se snažil odhadnout jako odpovídající.

Jasně, ale do takové restaurace jdou u nás vesměs lidi, kteří toho chtějí využít.

Kryštof: Já bych tam šel určitě ze zvědavosti. Ale zpátky k tomu vydávání muziky - nestudoval jsem to a určitě to může být cesta. Ale že by v budoucnosti muzikanti touhle formou šířili nosiče... Spíš si myslím že to buď dají zadarmo nebo budou hledat nějakou ustálenou cenu. Jít do toho s pocitem, že někdo nějaké odpovídající peníze dá, někdo dá třeba i víc...

Hynek: To není jenom o hudbě, stahují se filmy a všechno tohle umění... Díky technologii, která to umožňuje. Je to o PR, o reklamě a o lidech.

Ale zpátky k vaší desce...

Kryštof: Je to výběr, obsahuje pár písniček, které považujeme za aranžérsky hodně povedené a přišlo nám líto, že postupně zapadávají. My je na koncertech moc nehrajeme, jsou složité na reprodukci a možná by ani neseděly do playlistu...

Můžete jmenovat?

Kryštof: Třeba písničky typu Telephone nebo To Stand A Bitter Problem, kde jsme měli vokalisty a nechceme to pouštět z počítače. Proto ty písničky nehrajeme a je to hrozná škoda. Tak jsme si řekli, že právě tohle je způsob, aby nezapadly. Navíc máme zpětnou vazbu, že se líbí. Podle našich informací jdou dneska lidi po kompilacích. Sami si sestavují cédéčka třeba do auta, má to pro ně nějaké kouzlo.

Na desce je i písnička Životní, která je pilotním songem Přešlapů. Přeci jen vás teď lidi budou možná trochu spojovat i s tím seriálem. Přemýšleli jste hodně, než jste to vzali?

Kryštof: Ale my jsme toho dopředu moc nevěděli. Ta zakázka přišla nečekaně a muselo to být hodně rychle. Nejdřív jsme řešili jestli vůbec ano. Ze seriálu jsme viděli jen kamerové zkoušky A na základě toho jsme začali přemýšlet o písničce. V zadání bylo, že to má být o vztazích. Pokud jde o češtinu, neviděli jsme problém, už jsme si to i vyzkoušeli. Ale podotknul jsem, že to bude můj první český text.

Bylo to pro tebe těžké?

Kryštof: Nebylo. Mohlo to být daleko bolestivější. Nakonec to bylo tak, že jsem vstal a úplně rozespalej jsem ho vyplivl. Taková ta výborná tvůrčí chvilka.

Jasně, ale psát české texty je přece jen trochu ošemetnější, protože když jde o anglické, lidi je často neřešej...

Kryštof: My jsme si v roce 2001 mysleli, že to bude ready, a moc ready to vážně není. Takže jsme tu vlastně jako zahraniční skupina a máš pravdu, lidi poslouchají hlavně muziku a text jde stranou. U češtiny je to velká výhoda, protože tomu okamžitě rozuměj.

Výhoda i nevýhoda - pakliže je text špatný, řve to daleko víc, než kdyby to bylo v angličtině...

Kryštof: Samozřejmě. My jsme ten text napsali a jeli na zahradu k mé babičce do Sobotky. Ona prožila druhou polovinu života se slavným českým spisovatelem, takže se pohybovala v prostředí, kde bylo psané a mluvené slovo na poměrně vysoké úrovni. Když jsme jí to přečetli, odložila knížku a řekla: Člověče, přečti mi to ještě jednou. Tak jsme to zopakovali a ona na to: To je dobrý. V tu chvíli, kdy babička řekla, že je to dobrý, nás uklidnila.

Jaký je to pro vás pocit, když zpíváte v angličtině, že spousta lidí ten text nevnímá?

Hynek: My jsme se s tím museli smířit. A doufáme, že si to třeba přeložej.

Kryštof: Tu otázku bych mohl obrátit taky tak, že všechny zahraniční kapely, které sem jedou, se potýkají s tím samým. A nikdo to tu neřeší.

Jasně, jenže vy jste tu doma. I když ono ani u českých písniček člověk kolikrát neví, o čem jsou...

Kryštof: Já taky spouště českých textů nerozumím. To je neskutečně relativní věc...

Hynek: Když děláme texty, chceme mít u sebe rodilého mluvčího - a vzpomínám si, jak jsme s naším zvukařem dělali na naší poslední desce. Dal mi nějaký text Coldplay - přeložil jsem si ho a vůbec nevěděl, která bije. On mi na to řekl: Jestli si myslíš, že všichni Angličani maj smysluplné texty, že všichni vědí, o čem to je, tak to je nesmysl.

Kryštof: Ale píseň Životní je jasná a srozumitelná.

Hynek: Všechno má své kouzlo. Dá se napsat text lyrický, epický, dá se udělat text, u kterého musíš hodně přemýšlet a mít velkou představivost, dají se napsat slova naprosto konkrétní... A myslím si, že všechny varianty mají šanci na to, aby byly opravdu dobré. To není otázka kvality, ale textařského kouzla. Pak ještě záleží na podání, jestli to tomu zpěvákovi lidi uvěří...

Kryštof: Ale jsou i české kapely, u kterých si člověk není jistý.

Hynek: Já jich znám x.

A vy sami to máte jak? Hodně lidem jsou lhostejné i texty, kterým rozumí a jdou jen po hudbě...

Kryštof: To je ale chyba. Sám jsem asi v sedmnácti letech zjistil, že moje oblíbená anglická kapela jsou skinheadi, protože jsem si ty texty přelouskal. A přitom se mi hudba tak líbila... A v tu chvíli jsem dal ruce pryč, já nácek nejsem a nemůžu se s tím ztotožnit...

Hynek: A podobně to máš s Manic Street Preachers, mají úžasnou muziku, ale jejich nasměrování je prostě jasný...

Podle Support Lesbiens počtů vychází řadovka na příští rok...

Hynek: Už teď si říkáme, jestli má cenu dělat desky. Moc se neprodávaj. Ale asi ještě ano, když tak ji rozdáme. (smích)

Kryštof: Budeme asi poslední mohykáni s deskama. Budeme si říkat, že dokud se to aspoň zaplatí, má to smysl. Dneska už prodejem desek muzikanti nevydělaj. Jsou rádi, když zaplatěj náklady. Už u téhle placky si o nás mysleli, že jsme se zbláznili... My ale jen chceme, aby se kolem nás něco dělo...

Takže pokud bude situace únosná, za tři roky čeká fanoušky výběrovka „hardsongs"?

Hynek: Materiál určitě máme.

Kryštof: Přespříští rok možná vydáme něco, co se bude jmenovat: The Pop Band Plays Hard Core. A zařadíme tam jenom věci z té popové éry. Byl bych zvědavý na ohlas těch, kteří tvrdí, že jsme popová kapela hrající pro sekretářky. Myslím si, že můžeme bez uzardění složit z posledních čtyř pěti alb docela tvrdou hardcore desku.

Na závěr pojďme k vašemu turné. Třeba Mladá Boleslav, která byl anoncována jako start celé šňůry, tam není...

Hynek: Protože není. Promotér dal náš termín jiné kapele. Nakonec to tedy bude jedenáct koncertů. Akorát se některé termíny přehodily. Teď jsme spustili nové stránky, nový design a tam už jsou všechny informace aktualizované.