Tafrobův Sup tě nenechá v klidu

První, co vás zaujme je obal. Trhání fólie a prohlídka bookletu. U Supa asi každého napadne podobnost s The Golden Touchem. I když je očividná, nejde o stejného autora. Za Tafrobem sup a Brno, uvnitř bookletu dvakrát tracklist a...nic. Sup je jiný než všechny ostatní česko-slovenské desky, škoda, že i obal nemá něco navíc. Třeba trochu více originality.

Tím v podstatě končí zásadnější negativa. Alespoň pro člověka s nadhledem a bez předsudků. Tafrob totiž vyvolává emoce od té doby, co se o něm začalo více vědět a nepochybně jsou lidé, kteří ho odsoudí jen proto, že je to on. Nebo proto, že jim nesedí hlas. Všechny tyhle nicotné důvody jsem slyšel tisíckrát. Ale pojďme k hudbě. Čím je tahle deska jiná než ostatní? Hlavně tím, že je opravdu o Tafrobovi. Žádné vytvořené alter ego nehledejte, to že se deska jmenuje podle rapperova skutečného příjmení není náhoda.

Málokdo u nás se umí otevřít ve svých textech jako Tafrob. Bez patosu, bez falše a bez citového vydírání. Jsem přesvědčen, že pokud se dobře zaposloucháte, uslyšíte autenticitu. To, co Tafrob začal na svém debutu Není, co ztratit, dovádí na Supovi ještě dál. Skvělý tah byl pozvat do jednoho z nejsilnějších tracků Stydim se jako hosta Radikala z Dramatikz. Pokud vás nebude mrazit, posloucháte jen jedním uchem. Stejně tak u songu Vzpomínky na včerejšek, který vám o Tafrobovi řekne víc, než všechny interview.

U každé desky hledám nějaký základní motiv, ideu, nějaké celkové vyznění. U Supa mi to trvalo hodně dlouho a nedá se říci, že bych uspěl. Sup není kompilace nejlepších věcí z poslední doby, ani koncepční deska. Jsou to všechny tváře Tafroba ve čtrnácti stopách, které drží pohromadě právě proto, že existují v jednom celku i ve skutečnosti. Ten celek se jmenuje Tafrob.

Tafrob si vybral různorodé beaty a udělal barevnou desku. Co track, to jiná flow. Má tu rychlejší věci, zamyšlené věci, srandu, vyznání... A Poslední pannu. Jestli nějaký track vyvolával a vyvolává diskuze, pak je to Poslední panna. Ani po desátém poslechu nemám pocit, že ten track na desku zapadá. Zároveň je to jediná věc, kterou si pamatuju i z koncertů před vydáním desky. Poslední panna je tak surově vtipná a bezohledně pravdivá, že jí nemůžete nechat jen tak proplout. To, co vás občas na party napadlo, ale neřekli jste to nahlas, je tady všechno narvané do necelých čtyř minut. I přes nepochybnou výstižnost některých pasáží je pro mě track za hranou a hlášky typu "vypadáš jak tvá máma, seš stejná kráva" prostě nedávám. Nijak mě ovšem nepřekvapuje, že naživo funguje.

Není to jediný moment, kdy mě napadlo, že má Tafrob navíc. Se svou slovní zásobou a zřejmou inteligencí by mohl jít i do větších hloubek a věřím, že se toho dočkám. Z prostého důvodu. I když píše a rapuje o hadrech nebo hrách, je to vždycky vtipné, trefné a bez zbytečných "výplňkových" rýmů. Když jsme u těch her, v tracku Gamer zaslechnete dokonce autotune. Kéž by ho i ostatní světoví rappeři dokázali používat takhle vkusně. A ještě jedna věc. Opiův beat pro tuhle věc je jeden z nejlepších na desce.

Co se týče instrumentů, na minulé desce jednoznačně kraloval DTonate. I na Supovi má pár kvalitních zářezů, ale králem je pro mě tentokrát Billy Hollywood. Slzy, krev a pot je track výborný v originále (byl na netu jen jako promo) i jako remix (ten nakonec vyšel na desce). Největší peklo je ale Tvůj idol. Tady vytvořil Billy poklad. Mohl bych ho poslouchat i bez rapu, taková je to síla!

Jestli vás baví rychlejší beaty, pak určitě pozor na party věc Laciné ne a hlavně na Největšího Čecha. To je textově jedna z vrcholných věcí. Orikoule ve svém Looserovi vystihla určitou českou lenost a pohodlnost. Tafrob v Největším Čechovi postihnul snad všechny naše nešvary, všechny komplexy, všechno buranství a Homera Simpsona v každém z nás. Navíc se slovní ekvilibristikou typu "Sex s ní neproběh už šest dní, ten poslední byl děsný - už nechci!" Takových pasáží je Sup plný. Právě proto není na jeden poslech. S každým dalším totiž objevíte hlášku, rým, význam nebo pravdu, které jste si předtím nevšimli.

Jediný úlet (když nepočítám Poslední pannu, která prostě není pro každého) je Sexdrug s hostujícím Kudi D. Otřepané téma sexu a všeho, co k němu patří, je standard. Nic zvláštního. Nicméně tenhle track by byl lepší bez hosta. Kudi D (i přes více, či méně zřetelný humor) přináší do hry slizké rýmy náctiletého onanisty. Nevěřím, že si jeho part nějaká dívka pustí ještě jednou. Vlastně kdokoliv. Není ani sexy, ani vtipný a o charizma nemůže být vůbec řeč.

Tafrob udělal kvalitní desku. Vybral dobré beaty, předvedl všechny možné polohy rapu a ukázal se v různých světlech. Můžete se Supem bavit, můžete u něj přemýšlet a můžete se nechat i trochu naštvat. Můžete se nechat okouzlit ohromnou slovní zásobou a vším, co se s ní dá dělat. Se Supem se dá trávit hodně často hodně času a nezačne nudit. A největší plus nakonec. Pořád v Tafrobovi cítím obrovský potenciál a jsem si jistý, že dokáže udělat ještě lepší album. Třeba nějaké koncepční? Nechme se překvapit, ale tohle není Tafrobův vrchol. Pořád má, kde brát. Jsem si jist.