Tata Bojs: Bojovali jsme s kosou

Iva Marešová | 19.05.2010 | Rozhovory

Článek z magazínu se mi líbí Článek z magazínu se mi líbí

Ohodnoť jako první!

Populární hanspaulská parta Tata Bojs má poslední týdny plné ruce práce - vedle opečovávání svých ratolestí a nahrávání nové desky stíhá i iniciování mimořádných koncertních akcí. Jednou z nich bude v pátek charitativní Koncert pro Rozmarýnu v Divadle v Celetné. Na představení zbývá ještě poslední pár lístků.

 

S Milanem Caisem alias Bublajsem a Mardošou jsme si popovídali nejen o přípravě nové desky, ale i přátelském souboji s Monkey Business, country Žabákovi, kose v duchnách, facebookaření nebo pátečním akustickém koncertu pro Rozmarýnu.

Začneme obligátně - jak se máte?

Milan: Máme se jarně... takže hezky. Všechno je tak, jak má být, děti nám rostou.

Jste asi trochu nevyspalí...

Milan: Já ani ne. Johanka (pozn. red. po Evelínce druhá dcera Milana Caise, která se narodila 23. 1. 2010) měla v poslední době sice nějaké problémy, jinak je hrozně hodná, zlaté dítě. Teď ale dvě, tři noci poplakávala, takže se samozřejmě člověk probere. Vzpomněl jsem si na to, že Ládík spí se špuntama v uších, aby ho Hugo nebudil... (smích) To jsem zatím nezkoušel...

A co ty? (k Mardošovi)

Mardoša: Já... Já se mám taky pěkně. (směje se)

Tata Bojs to zvládli bez Bedřicha i bez škraloupu (degustace smetany)

Nedávno jste absolvovali akci Red Bull Soundclash - jaké jsou vaše dojmy?

Milan: Musím říct, že jsem byl k týhle akci hodně skeptický, ale když jsme se začali seznamovat s pravidly, začínalo to vypadat, že by to mohla být svým způsobem legrace... Ale konečná podoba předčila několikanásobně moje očekávání a musel jsem všechno, co jsem říkal na začátku, vzít zpátky. Celá soutěž je výborně vymyšlená - adrenalin, akce, zkrátka zábava pro lidi i zúčastněný kapely. Ty když jí navíc berou s nadhledem, jako jsme to udělali my a Monkey Business, výsledkem je zábavný večer. Lidi v sále nám dávali najevo, že se dostatečně baví.

Výběr kapel je u takovéhle akce asi dost zásadní... Dokážete si představit nějakou jinou dvojici, která by vám do konceptu zapadala?

Mardoša: Vedli jsme takové debaty. Už v lednu, kdy nás organizátoři poprvé oslovili, nám bylo jasné, že Monkey Business jsou pro to jako stvoření. Je to parta, které je hravost hodně blízká. Nám taky, i když třeba ne takhle ryze muzikantsky. Mankáči byli osloveni jako první a s Red Bull přišli na to, že bychom mohli být jejich partnery my. Ale zpátky k tvojí otázce - bavili jsme se o tom, jaké kapely by vlastně do takovéhle soutěže dobře pasovaly. Některé, třeba i moje oblíbené, jsem si v té roli nedokázal představit. Třeba Sunshine versus Wohnout... Ale možná právě ti by byli dobří. Těžko říct. Zdá se mi, že Mig 21 by byli skvělí. Ti by dali kterýkoliv styl. I z hlediska zábavnosti... Ale koho dát proti nim? To nevím. Ani netuším, jestli se chystají další pokračování.

Milan: Myslím, že tohle byla taková „vlajková akce" a mám dojem, že chtějí dát příští rok další. Ono to stojí dost peněz. Bylo to ale po všech stránkách dobře připravené, dělal se i záznam...

Mardoša: Myslím, že princip soutěže je zábavný v tom, že třeba já bych si rád zašel i na kapely, kterých nejsem fanouškem.

Milan: Hodně fajn bylo na Soundclash i to, že jsme se s Monkey Business blíž poznali. Vždycky jsme se jenom pozdravili na festivalech a teď jsme měli možnost s nimi strávit dva dny. Absolvovali jsme společné soustředění, kde jsme si nacvičili disciplínu "take over",  předávky písniček. Jinak jsme nic dalšího nedělali, chtěli jsme se vzájemně překvapit. Pozvali nás do penziónu Kamínek v Jižních Čechách. Přijeli jsme tam, zahráli si, udělali i večírek... Bylo to hrozně zábavné a pro nás navíc cenné v tom, že jsme měli možnost je poznat. Oni o nás taky měli úplně jiné představy. Mysleli si, že vlastně nehrajeme. (Mardoša se směje)

Fakt?

Milan: Mysleli si, že všechno jen pouštíme z počítače. (všeobecný smích)

To je síla! Ale country bylo ve vašem podání hodně vtipné...

Milan: Podle mě to šlo udělat dvěma způsoby - buď klasicky po americku - to udělali Mankáči celkem logicky, protože to umějí... A my jsme se vydali takovým úkrokem stranou na Portu... na scénu pak přišel Pajoch, Bobr, Žabák, Slim, Bizon a tak. (smích)

Už za týden vám přineseme druhý díl rozhovoru s Davidem Byrnem na smetaně,

Tatáčích „v plenkách" i strašidelným žbluňkání.

Projeví se vaše nové zkušenosti na připravované desce? Tuším, že určitě jo!

Milan: Popravdě myslím, že ne.

Madroša: Zatím to neplánujeme, ale nevylučujeme, že sem tam na koncertech něco nepoužijeme. Docela nás to bavilo.

Milan: Už jsme vlastně vyzkoušeli naší novou country verzi Tanečnice v Ústí. Pak v Brně, na festivalu jsme zkusili zase tu taneční verzi Skovky à la Underworld. Sice jsme se na začátku trošku zamotali, ale pak jsme se nějak chytli a úspěšně ji dohráli do konce...

Mardoša: Chvíli jsme vůbec nevěděli, kde jsme. 

Takže jste se dobře schovali...(smích)

Milan: Stačilo zavolat Kluci kde stééé! A byli jsme zpátky... (smích) ... lidi se docela bavili.

Pojďme k vašemu soustředění na Vysočině, kde jste chystali novou desku.

Milan: Bylo to moc fajn, akorát děsná kosa - hrozně jsme s ní bojovali. Jura na nás totiž malinko šetřil, teď se mi k tomu přiznal. (smích) Nevěděl, jak dlouhá bude ještě zima. V Praze už trochu polevovalo, tam ale ne. On neměl moc dřeva a neměl ani peníze, aby objednal další. Takže musel šetřit a přikládal pod kotlíček jen tak, aby jako hořel... V místnostech, kde jsme spali, bylo tak šestnáct stupňů a my jsme holt zhejčkaný Pražáci. Potřebujeme teplíčko... Ale na druhou stranu tam byly takové ty duchny. (Mardoša se přiznává, že měl spacák) Těma když se přikryješ, třeseš se prvních dvacet minut, pak se ale to tělesné teplo s peřinou nějak spojí a uzavře se okruh... (smích) Takže mi v noci až tak velká zima nebyla... Teda na tělo... jenom s těmi částmi, které vykukovaly, to bylo horší. (smích) Večery jsme trávili přilepený u krbu. Jura byl v pohodě a chodil v tričku.

To zní hrůzostrašně. Natočili jste vůbec něco?

Milan: My jsme nenatáčeli, měli jsme za úkol selektovat. Přijeli jsme se spoustou nápadů a předělaných věcí - bylo jich skoro třicet. Potřebovali jsme vybrat deset, dvanáct písniček, na kterých budeme dělat dál a které nám přijdou nejvíc nosné. To jsme udělali takovým velkým hlasováním. Všechny nápady jsme si pustili, každý si zapsal číslo od jedničky do pětky a pak nám z toho vyšlo dvanáct nejlepších.

Takže jste se vesměs shodli?

Milan: V něčem ano, v něčem ne. Každý měl trošku jiná kritéria. Někdo byl přísnější, někdo míň. Mardoša třeba vůbec nebodoval, ten si jen vždycky napsal nějakou poznámku. Ale nakonec jsme se nějak shodli na dvanácti písničkách, některé dokonce už mají i texty, na nich jsme zkoušeli pracovat. To je vždycky strašně důležitý okamžik. Máš hotový nápad, který nějak funguje, ale pořád to ještě není ta písnička. A v momentě, kdy dostane text, najednou začne dýchat, ožije. Asi u sedmi to už takhle máme, zbylé musíme dodělat. Ještě nás určitě čeká minimálně jedno soustředění.

Takže zase do mražáku...

Mardoša: Ale ne, to tam naopak bude krásně příjemný chládek v okolním parnu. Takže vlastně čekáme na teplo. (smích)

Milan: Musíme si na něj najít čas, ale myslím si, že by to mohl být červen.

Pojďme ještě ke koncertu pro Rozmarýnu, který taky chystáte (pozn. red. 21. května, Divadlo v Celetné). Loni byl vyprodaný během chvilky. Jak to vypadá letos?

Mardoša: Ani nevím. (podívá se na Milana)

Milan: Já taky ne. Vstupenky šly do prodeje zhruba před měsícem. Ale doufám, že bude zase plno. Kapacita je omezená, ale sál je aspoň upravený tak, že jsou ubraná některá sedadla, aby mohlo víc lidí stát.

Rozmarýnoví Tata Bojs v Celetné

Co setlist?

Milan: Možná dáme country, to musíme, viď? (Mardoša vehementně přikyvuje) Ale základem budou písničky v akustických úpravách napříč našimi deskami.

Dojde i na angličtinu?

Milan: Uvidíme. Mohli bychom zahrát Jaro v reggae verzi. Tam jde o kombinaci češtiny a angličtiny.

Sledovali jste ohlas na loňské vystoupení a jak pomohlo?

Mardoša: Pokud jde o Rozmarýnu, byli jsme spokojení, něco se vybralo. Přesně nevím, kolik - nešlo o nějakou astronomickou sumu. Teď je to nastavené tak, že pokud se koncert vyprodá, v což doufáme, mělo by se vybrat o něco víc, protože jsme se snažili stlačit náklady na minimum a lístek bude o trošku dražší.

Milan: Myslím, že minulý rok bylo vstupné 250 Kč, teď je 320 Kč. Vloni jsme vybrali necelých 30.000, tentokrát můžeme Rozmarýně přispět kolem 45.000. A kdyby to mělo takhle stoupající tendenci, protože jsme si říkali, že akustické koncerty bychom chtěli dělat každoročně... Tak třeba příští rok...

Tata Bojs zkřížili českého býka s anglickou vosou 

fotogalerie a report z loňského koncertu

Výhodou určitě je i to, že na organizaci upozorníte.

Mardoša: Taky doufám, že to má i tenhle rozměr, nejen finanční. Zástupkyně Rozmarýny tam vystoupí a řekne lidem co dělají... A taky nejsme jediní, kdo je podporuje. Ve správní radě je se mnou i Petr Fořt, který dělá Rock for People, Amebu. Takže se to nějak propojuje a nejen vybraná částka může pomoct.

Tata Bojs na Facebooku

Na závěr odbočím - co vy a Facebook?

Mardoša: Kapelovému Facebooku se věnuje Víťa. Já ještě nejsem ani náš fanoušek (smích), Připadá mi to divné. A někdo nám udělal, Bublajsovi a mně, veřejné osoby. Stal jsem se Bublajsovým fanouškem, svým ne - zas tak si nefandim. Pak máme každý svůj osobní, který si děláme sami. Já jsem Bublajsovi založil ten jeho a od té doby má spoustu kamarádů. (smích)

Milan: A taky zahlcený mail tím, že někde někdo něco okomentoval...(smích). Já vlastně nejsem takový ten facebookář, že bych sám vyvíjel aktivitu a někoho kontaktoval, ani třeba nikomu nepíšu, to mu radši zavolám. Ale když mě někdo konkrétně osloví, tak odpovím. Není to třeba úplně aktuální, podle toho jak se přihlásím. Na mailu vidím, co se mi tam děje, ale třeba jednou za čtrnáct dní si najdu půlhodinku a všechno to vyřídím. Taky už mi tam někdo napsal: „Tak koukám, že sem vždycky přijdeš jednou za čtrnáct dní a všechno odklikáš..." (smích)

< Zpět na magazín

Nejčtenější články týdne

Související interpreti

Rychlé vyhledávání