Tata Bojs to zvládli bez Bedřicha i bez škraloupu

V loňském roce se to hudebními experimenty jen hemžilo. Migové lelkovali s orchestrem, Kryštofové se „státně opeřili" s gospelem a Tatáči namíchali lahodnou, hitově plnotučnou smetanu made in Czechrea. Za sebe říkám, že i když kafe nepiju, tak to hanspaulské jsem si dala opravdu s chutí.

Na první pohled nepředstavitelné spojení charakteristického tata-soundu plného elektroniky a samplů bere spolu s klasickými mezihrami chvílemi až dech. Někdy něžné, jindy zas živočišné party houslí, klavíru a violoncella dodávají osobitému zvuku Tata Bojs ještě větší sílu. Ať už za falešně něžného tance malé mořské... svůdnice utopenců nebo kouzelně nevinného hašteření lasiček, a to vám říkám bez lžiček... i když vidličky si klidně nechte.

Zatímco pomalým písním propůjčuje jedinečné spojení s Ahn Triem ještě větší sametovost, živelným skladbám dodává ve srovnání s původními Tata-songy o poznání hlubší a naléhavější náboj. Skvěle je to cítit už z úvodní Toreadorské otázky, jejíž houslovo-cellově nadržený býk by španělskému hazardérovi pěkně natrhnul.... šátek. K písním, které doznaly největších změn, patří oblíbený žabožroutí piti piti pá speciál Attention Aux Hommes!, Deset dvacet Skovka nebo Pěšáci, ve kterých si vysmáté Korejky střihly i roztomilý „neny malí rokenrolí" pěvecký part.

Dvě slabší místa však smetana slízla - jsou jimi trochu nudně působící Eliška (i bez jejího rodu) a „prehistorické" Jaro. Takový Prof. Doc. Tečka, CSc. by si s nimi poradil a vymýtil je stylově a bez nejmenších pochybností... Na druhé straně barikády číhá naopak úžasná nakopnutá záležitost Šťastnější nebo svěží Bublajsova lekce korejštiny Kudu Aditush.

K Tatáčské smetaně není moc co dodat - zvládla to bez Bedřicha i sebemenších škraloupů. I když to akademičtí Andělé zase vidí jinak, u mě to, co se skromnosti i originality týče, Tata Bojs jednoznačně vyhráli. Prostě přišli, ušlehali a... zvítězili.