Na The Wombats se v Lucerně skákalo v kotli i na balkónech
The Wombats se naposledy českým fanouškům představili relativně nedávno - bylo to v létě na festivalu Rock for People. Krom toho, že nám tu poskytli exkluzivní rozhovor, vystřihli na pódiu perfektní a nadupanou show. Bylo zřejmé, že i jejich další koncertní zastávka v Česku bude odměněná vysokou návštěvností. To se potvrdilo i na jejich historicky druhém vystoupení u nás - včera v Lucerně.
FOTO: The Wombats, Praha 27. 11. 2011
The Wombats nastoupili na charakteristicky zakulacené lucerňácké pódium přesně v deset večer - asi půl hodiny poté, co jim rozvášněný dav přenechala norská předkapela Team Me. Ta se mimochodem své funkce zhostila velmi dobře. Skutečně se jí několikrát podařilo rozeskákat celou Lucernu a připravit tak tu správnou atmosféru pro hlavní hvězdu večera.
Vombati nezklamali. Už v létě nám totiž prozradili, že každé vystoupení zahajují skladbou Our Perfect Disease, protože podle nich funguje jako ideální „icebreaker“. Jinak tomu samozřejmě nebylo ani v Music Baru. Úvodní tóny téhle skladby byly doprovázeny obrovským křikem publika. Přehlušili ho až členové kapely, když se přidali. Prolamovat ledy nebylo v tomhle případě vůbec nutné. Fanoušci totiž okamžitě naskočili na vlnu energie, která se hrnula z pódia a vezli se po ní po celou dobu koncertu.
The Wombats jsou jen tříčlenná kapela ve složení kytara, basa a bicí. Každý z členů má navíc u sebe klávesy (včetně bubeníka) a tu a tam na ně něco zahraje. Zpěv je sice doménou kytaristy Matthewa Murphyho, ale i v téhle úloze mu pomáhají ostatní členové. Je tedy znát, že liverpoolská hudební škola (Liverpool Institute for Performing Arts) v tomto případě vychovala velmi talentované hudebníky, kteří se spolu perfektně sešli. V jejich muzice se výborně doplňuje na jedné straně mladá dravost a snaha o vytvoření skvělé show a na straně druhé profesionalita a opravdová muzikantská dovednost.
Po ohlušujícím entré následovaly pecky jako Kill The Director, Jump Into The Fog, Techno Fan nebo Moving To New York. Po celou dobu neztráceli fanoušci energii. Naopak, hudba je neustále dopovala. Skákalo se jak v kotli, tak i na horním balkóně. Že se šťavnaté vystoupení chýlí ke konci, bylo jasné po skladbě Tokyo. To kapela opustila pódium a nechala se vyzvat k zahrání přídavku.
Jako poslední tři skladby zazněly Anti-D, Walking Disasters a samozřejmě obligátní a nejočekávanější pecka Let's Dance to Joy Division. Během ní zažila Lucerna peklo srovnatelné jen s málem. The Wombats sami vědí, že tahle věc je jejich bezkonkurenčně největším hitem. Během ní se vždy nejvíc odvážou a mlátí do nástrojů, jako by už po koncertě neměly být použitelné.
Jejich zvuk, přestože to pro indie kapelu typu The Wombats není úplně typické, je velmi hutný a plný. Zároveň je z něj cítit taková ta správná punková syrovost. V kombinaci s rytmikou, která nemá úplně daleko od disko hudby a skvělými texty, jsou The Wombats kapelou, která dokáže předvést dravou show. Tu si užije nadšené publikum i skupina sama. Po včerejší párty v Lucerně si můžeme být jistí, že se u nás The Wombats neukázali naposled.
