Tiziano Ferro jakoby kázal ke svým ovečkám
Tiziano Ferro i na své poslední studiovce spojuje to, co je typické pro italský kvalitní pop se soulovým cítěním muziky. Syntetické zvuky navíc způsobují pocit, že stojí Ferrova hudba daleko od vás. Plující melodie se k posluchači valí pomocí pohánění hutnými smyčci. Průzračnost tónů je podpořena mírnou ozvěnou - Tiziano jakoby promlouval ke svým ovečkám odněkud shůry... Navíc i fotografie na bookletu zobrazuje spíše mladého kněze než popového zpěváka.
Výše popsané hudební postupy platí zejména pro první tři skladby z Alla Mia Età. Ve čtvrté Indietro jakoby už Ital na zem a přiblížil se na dosah člověku. Naprostá většina nahrávek se line v pomalejším, maximálně středním tempu. K mírnému zrychlení dojde v Il Tempo Stesso, která má jako ostatně celá deska chladnou atmosféru. Nejinak je tomu i u dalšího svižnějšího songu La Traversata Dell'estate. Odlišně působí Per Un Po' Spariro, která trochu připomíná dřívější zpěvákův hit Rosso Relativo.
Zejména ženám může imponovat italština a pěvcův sex appeal. La Paura Non Esiste má největší schopnost rozvášňovat. Ve zpěvu se točí několik emocí a při nakřáplosti Ferrova hlasu se posluchač konečně poprvé může ztotožnit s umělcem, který si možná prožil podobné melodrama jako on... A když už se zpěvák tak duševně obnaží, pokračuje v tom i v Scivoli Di Nuovo. Zejména tady se projevuje umělcovo zalíbení v rhythm and blues. Tomu se podřídí i v bonusovém, anglicky zpívaném, duetu Breathe Gentle. Důstojnou partnerkou je mu Kelly Rowland, která přece jen předvede černější styl zpěvu. Do svého výkonu vpašuje rozmnité kudrlinky a tajemství soulové kuchyně.
Alla Mia Età, přináší třináct kvalitních popových písniček s velmi zajímavým aranžmá. Tiziano Ferro vytvořil osobitý sound, který může díky své nezvyklosti zaujmout. Když už nic víc, je to výborná ukázka dobrého popu v jiném jazyce než v anglickém.
