TOP 10 nejrychlejších kytaristů světa

Na úvod jedno důležité upozornění. Určitě nejen pisatel článku je přesvědčen, že porovnávat muzikanty podle rychlosti je pitomost. Hudba nejsou závody. O kvalitě hráčů rozhodují spíš jejich nápady a feeling než schopnost odehrát 600 a víc dob za minutu, což je prý tempo, které zvládají ti nejrychlejší strunní borci. Jenže články typu TOP 10 stále patří mezi nejčtenější, proto na hlavu autora přistálo další „žebříčkovité" zadání.

Jak tedy vypadají výsledky kytarového sprintu podle ciferníku stopek Guitar World?

10. Marty Friedman

Ano, s výsledky Guitar World, ač máme pochyby o samotném zadání, lze souhlasit. Marty Friedman si udělal jméno především jako sólista Megadeth na zásadních albech Rust In Peace (1990), Countdown To Extinction (1992) nebo Youthanasia (1994). Znalci „klasicizující" metalové kytary si cení i kapely Cacophony neboli Martyho společného projektu s dalším šestistrunným géniem Jasonem Beckerem. Stačí připomenout na střelhbitých sólech postavenou desku Speed Metal Symphony (1987).

9. Al Di Meola

Velký mistr! Pisatel měl nedávno čest dělat s ním rozhovor (21. října u nás vystoupí v rámci XXVIII. Československého jazzového festivalu v Přerově) a jde pořád o chlapíka ostrého jako břitva, nadávajícího na převládající hloupost rádiového popu a „nevzdělanost mladých posluchačů, kteří už nedovedou ocenit harmonicky složitější hudbu a virtuozitu a spokojí se s jedním stupidním groovem". (Autor článku s kytaristou nesouhlasí, jenom cituje!)

Nad podobnými žebříky kytaristů si Di Meola klepe na čelo, nesoutěží o kulometný výron tónů. Sám patří spíše k pocitovým, náladotvorným hráčům. Ovšem to, že nahrál svého času jeden z nejrychlejších kytarových partů Race With The Devil On Spanish Higway (skladbu najdete na brilantním jazzrockovém LP Elegant Gipsy z roku 1977), na jejíž technice by si leckterý jiný maestro vylámal zuby, mu nikdo neupře ani neodpáře.

8. Paco de Lucia

Další nezpochybnitelná volba a postava, která ve výčtu ostrostřelců nemůže chybět. Ohnivé flamenco snad nikdy neznělo tak virtuózně jako v podání španělského génia, který posunul tradiční lidový žánr do sfér klasiky a jazzu. Navíc Paco de Lucia vypaluje dechberoucí kaskády tónů na kytaře akustické, což je oproti elektrice sakramentský rozdíl. Nevím, jestli neměl obsadit spíš první příčku. Pokud si chcete vychutnat „tři v jednom", poslechněte legendární živou nahrávku tria Paco de Lucia, Al Di Meola & John McLaughlin Friday Night In San Francisco (1981). Ovšem neuděláte chybu, když sáhnete po deskách Almoraima (1976) nebo Siroco (1987).

7. Dimebag Darrell

Místo v žebříčku si vybojoval především albem Cowboys From Hell (1990) z dílny trash/groove metalové kapely Pantera, kterou v roce 1981 spoluzakládal a v jejíchž řadách vydržel až do rozhádaného rozpadu v roce 2003. Hezké ukázky Darrellovy kytarové pyrotechniky naleznete i na jediném albu New Found Power (2004) metalové superskupiny Damageplan. Zde jeho kariéra bohužel smutně končí. Někdejší fanoušek ho zastřelil přímo na pódiu, prý kvůli údajné „krádeži" písní. Hrát na kytaru někdy není bezpečné povolání.

6. Buckethead

S bílou maskou na tváři a hlavně s charakteristickým kelímkem od smažených kuřat z KFC na hlavě vypadá tenhle americký avantgardista jako... ehm, blázínek. Ale když si poslechnete jeho blesková arpeggia, smích vás přejde. Jeho služby si vyžádali třeba Serj Tankian, Les Claypool nebo Guns N'Roses.

5. Jimmy Bryant

Nejen jazz a metal patří k žánrům přirozeně „produkujícím" kytarové sprintéry. Zpropadeně svižným tempem a přitom čistotou tónu proslul i Jimmy Bryant, označovaný za „nejrychlejšího hráče country". Bryant se ovšem neomezoval jen na country, rád zabrousil i do jazzu. Legendárními se stala jeho dueta se steelkytaristou Speedym Westem, zaznamenaná na LP Swingin‘ On The Strings. Bryantovu dráhu bohužel ukončila v roce 1980 rakovina plic, následek intenzivního kouření.

4. Jason Becker

Ano, už o něm byla řeč v souvislosti s kapelou Cacophony, kterou založil ve 2. polovině 80. let s Martym Friedmanem. Jeho košatá, metalicky „barokní" sóla vykvetla do dokonalosti profesionálního ohňostroje na albech Perpetual Burn (1988) a Perspective (1996). Žel ani Jasonův osud nepatří k nejveselejším. Muzikant trpí amyotrofickou laterální sklerózou, vinou které postupně ochrnul. Musel se vzdát nejen hry na milovaný hudební nástroj, komunikuje pouze očima a pohyby hlavou. Nevzdal se však hudby. S pomocí dnešní počítačové techniky například zkomponoval balet Diablo, ve kterém skloubil klasickou „vážnou" instrumentaci se zvukem elektrické kytary. Klobouk dolů.

3. Michael Angelo Batio

Majitele nápadné kytary se dvěma těly srostlými jak u siamských dvojčat a se dvěma krky - ovšem ne nad sebou, jako u starého dobrého zdvojeného Gibsona SG, jaký používal Jimmy Page, leč směrujícími do „V" - poznáte okamžitě. Americký mistr světa v generování tónů příklepem na hmatník dokáže „doprovázet sám sebe". Máte pocit, jako byste slyšeli nikoliv jednoho, ale dva kytaristy zároveň. Pohybuje se ve spektru od metalu přes progresivní rock až po jazz. Poprvé na sebe upozornil v polovině 80. let jako člen heavy metalové kapely Holland, kterou založil Tommy Holland, epizodní zpěvák Steppenwolf. Coby sólista debutoval Batio albem No Boundaries (1995) a k jeho nejlépe hodnoceným dílkům patří titul Lucid Intervals And Moments Of Clarity (2000).

2. Mick Barr

Opět se ocitáme ve vodách metalové avantgardy. Svoje zběsilé chrlení tónů nahrává Barr jak sólově, třeba za použití bicího automatu, tak v duu Orthrelm, kde ho doprovází bubeník Josh Blair. Nebo v experimentální black metalové kapele Krallice. Časopis Guitar World naměřil rekordní rychlost v tracku Part 1 z alba Annwn (2008), které Barr natočil pod jedním ze svých pseudonym, jako maestro Ocrilim. Na dalších sólových deskách si říká třeba Octis.

1. Trey Azagthoth

Překvapuje? I pisatele vítěz, zakladatel a kytarista floridské death metalové úderky Morbid Angel, docela překvapil. V Guitar World zdůvodňují jeho rychlost tím, že se příliš nezabývá precizní barvou tónu (čímž není snižován jeho um), ale spíš syrovostí a autentičností sól. Vlastně mu ani nejde o rychlost, ale o vyjádření autentického pocitu vzteku a vybití energie. Mimoděk se tak dostal do čela nejhbitějších vrhačů not. Autoři rychlostní kytarové hitparády vypichují jako Treyovo erbovní dílko skladbu Summoning Redemption z desky Gateways To Annihilation (2000).

Chybí vám v žebříčku někdo? A divíte se, proč mezi nejrychlejšími hráči nejsou zrovna ty nejslavnější osobnosti? Inu, pokud se muzikant soustředí na virtuozitu, nadchne spíše odborníky a kolegy, než že by chtěl vytvářet velebné hymnické motivy vhodné pro hitový singl.

Žebříček časopisu Guitar World pochopitelně uvádí i známá jména jako Alvin Lee (ex-Ten Years After), Steve Morse (mj. Deep Purple), Yngwie Malmsteen nebo Steve Vai. Ovšem ne v TOP 10, vešla se teprve do TOP 50. Pro zajímavost, Joe Satriani má pořadové číslo 41.