Top 7 nejpřeceňovanějších interpretů současnosti
Pisatel předesílá, že vůbec nemá rád anti-žebříčky o „nejhorší kapelu století". Téma nejpřeceňovanějších interpretů si nevymyslel, přijal ho jako zakázku na článek. Ovšem když nebudeme brát dané téma negativně, ale prostě realisticky - zkusme odhadnout, co od koho lze opravdu čekat - může být docela zajímavé. Ostatně, zkuste si upřímně dosadit vlastní velkou anti-sedmu, chtete-li.
Hned na úvod je ovšem nutno důrazně upozornit, že zařazení někoho do žebříčku neznamená, že „stojí za nic". Naopak, někteří toho dokázali přímo zázračně mnoho, svoje si dávno odpracovali - jenže právě proto patří k nejpřeceňovanějším.
7. Rolling Stones
Hned na úvod se pisatel pokusí dokázat na svojí oblíbené kapele, že tu nejde o samoúčelné očerňování. Význam Stones si už těžko kdo dovolí zpochybnit. Mají na kontě tucty evergreenů, kontinentální rock'n'rollové průkopnictví, bourání bariér, nastavování pravidel pro velké rockové koncerty... Spousta rockových klišé není v jejich podání vlastně žádné klišé, vždyť oni kupu později často používaných rockerských fíglů vynalezli, nebo alespoň použili jako jedni z prvních.
Jenže toho od legendárních Stones v současnosti vážně čekáme moc. Jsme strašlivě zvědaví jestli ještě vyjde nová deska, vedeme různé spekulace, ale kdy jsme naposledy slyšeli poslední studiovku A Bigger Bang (2005)? Spíš posloucháme klasická elpíčka, že. Opravdu myslíme, že Stones vydají něco, co se dá poměřovat s Beggars Banquet, Exile On Main Street nebo aspoň Tatoo You? Opravdu se těšíme na další monstrózní turné, na kterém bude kapela točit ty samé nezbytné trvalky? Ale jo, těšit se je hezké, ale nebuďme pak příliš zklamáni.
6. Metallica
Podobný případ jako Stones, jen v mladším provedení. O stylotvorném významu skupiny není pochyb. Na koncertech může být Metallica stále skvělá, ve studiu ovšem předvádí od desky k desce čím dál větší autorskou rozpačitost. V podstatě od dob Load (1996) kapela stagnuje, zkouší se vracet k předchozím receptům. Teď si hodně slibujeme od spolupráce s Reedem, jenže celý komplot může skončit velkým nesouladem. Doufejme, že nás příjemně překvapí a posadí na zadek!
5. ex-členové Oasis
Samotní Oasis patřili k nejpřeceňovanějším kapelám novodobé rock-popové historie. Jak ze strany fanoušků, tak novinářů. Provázela je spousta velkohubých prohlášení i afér. Měli být vymodlenými „novými Beatles".
Nereálná očekávání provázejí Oasis i po rozpadu kapely. Jako nemohli být Oasis žádní noví Beatles, nebudou ani Beady Eye, ani Noel Gallagher's High Flying Birds noví Oasis.
4. Muse
Muse se v podobných žebříčcích přeceňovaných neocitají ani tak vlastní vinou, jako kvůli nekritickému obdivu z řad... ehm, kritiků. Údajně jde „novou úroveň" rockové progrese, nadšené recenze mluví o posunování hranic rocku. V reálu jde spíš o retro postupů Queen, Rush nebo kytarovek 80. let. Nic proti, ale nesmíte čekat originalitu, která bývá s tímto kvalitně pop-rockovým, leč vůbec ne stylotvorným triem spojována.
3. Justin Bieber
Prý se může stát i „novým Michaelem Jacksonem". No... Životnost popových hvězd se zkracuje v přímé úměře s tím, jak čím dál výkonněji funguje PR, reklama a přesné zaměření na věkové „cílové skupiny". Blížíme se málem době „patnácti minut slávy" dle Mr. Warhola. Jediná podobnost s Jacksonem snad tkví v tom, že i Michael byl kdysi dětskou hvězdou. Ale opravdu dokáže Bieber stárnout a dospívat se svým publikem, „přežít" na špičce pop-byznysu desetiletí? Rádi se necháme přesvědčit.
2. Lady Gaga
Ona by se našla plejáda popových zpěvaček těžících z image a nikoliv hudby, které by se tady vyjímaly stejně dobře. Třeba Kylie Minogue, Britney Spears... Jenže Gaga je momentálně nejnápadnější, jaksi nejvíc na ráně a tudíž „reprezentuje". I řada umírněnějších kritiků se shodla na hodnocení - OK, slušná taneční muzika, ale průměrná, tak proč ten poprask? Hype jako hrom. Přímo učebnicová ukázka definice hype.
Nic proti tanečnímu popu jako takovému. Všimněte si, Gwen Stefani, Shakira, Beyoncé, Christina Aguilera atd. atd., ač mají na kontě hodně sporných kousků, v tomhle seznamu NEFIGURUJÍ. O skvělých dámách jako Alicia Keys nebo Joss Stone, které si pustily k tělu soul a posunují současný pop do interpretačních výšin, ani nemluvě.
1. U2
Proč proboha U2? Právě proto, že patří k vůbec nejslavnějším. Stejně jako v případě Stones, nejsou v tomhle žebříčku proto, že by nebyli tak dobří, jak se tváří, ale proto, že těžko překonají svůj dávný vlastní stín. Všichni to víme, ale přesto irskou čtveřici přeceňujeme.
Ale ano, No Line On The Horizon (2009) je dobrá deska, plná silných písní, jenže byli by jen díky ní U2 ve svojí současné pozici? Ne, tam jsou proto, že mohou těžit z minulosti. (Což je taky skvělé, někdo nemá ani z čeho těžit, že.) Jenže za geniální dílo můžeme považovat maximálně ještě Achtung Baby (1991), pak už nic. Někteří pamětníci jdou ještě dál a za poslední majstrštyk označují The Joshua Tree (1987) a zbytek diskografie už jen za šikovný život z podstaty.
Nebo doopravdy věříte, že U2 někdy překonají The Joshua Tree? Kdepak, už mohou pouze vymýšlet větší a větší pódia, dojemnější charitativní akce. Ale proč by to také nedělali, fanoušky potěší.
