Travis Barker: Dáte taky něco bubeníkovi?
Sólová deska potvrzuje nejen ambicióznost protagonisty, ale i fakt, že Travis Barker je pořádný exhibicionista. Což je úplně v pořádku. Bez nutné dávky vrozeného exhibicionismu se prostě takhle expresivní muzika dělat nedá.
Barker se nikdy netajil zalíbením v hip hopu nebo rap-metalovém crossoveru. Asi nikoho tudíž nepřekvapí, že jeho sólovku propojují právě zmíněné žánry. Pokud někdo náhodou čekal ozvěny teenagerského pop punku, spletl se. Naštěstí.
Na desce najdeme pár slabších kousků, třeba Knockin‘, který jakoby se nemohl rozhodnout mezi vlezlou, stereotypní tanečností a alternativou. Nicméně většina skladeb táhne dostatečně a nepostrádá ani potřebnou syrovost. Zdařilý je třeba hystericky chvatný track If You Want To s excelujícím Pharrellem. Zásluhu na další skutečné rapové extravaganci si v tracku Let's Go připsala úderka Yelawolf (jeho albový debut Radioactive je právem netrpělivě očekáván), Twista, Busta Rhymes a Lil Jon.
O přesahy k rap-metalu se ve skladbě Carry It postaral Tom Morello (Rage Against The Machine), jehož kytara tlačí do obrátek rappery RZA a Raekwona. Stejnou zvukovou estetiku ctí i track Beat Goes On, spolupráce s Cypress Hill. Tradičnější, téměř hardrockovou záležitost On My Own s Coreyem Taylorem (Slipknot, Stone Sour) najdete na „luxusní", tj. o čtyři skladby delší verzi alba. Slash naopak zvolil účast ve volnější kompozici Saturday Night, kterou nazdobil jemnějším „feelingovým" sólováním.
Samotný Barker se nesnaží předvádět jako virtuózní instrumentalista. S chutí si vyhrál třeba s virbly v Devil's Got A Hold On Me nebo s přechody, které přitahují pozornost v závěru Raw Shit, ale především ukázněně slouží svým skladbám. Chvályhodné.
Tak co, dáte něco bubeníkovi? Pravda, je otázkou, zda by Barker dokázal postavit desku opravdu jen sám na sobě. Autorsky ano, napsal drtivou většinu hudby, ale interpretačně stojí tento titul na hostech. Nicméně vybrat ty správné muzikanty a vše produkčně kočírovat není málo. Odpovídající dávku uznání si Barker zaslouží.
Nelze sice porovnávat nesrovnatelné, tedy třeba alba pop punkové kapely a projekt s hostující hip hopovou a rockovou extraligou. Ale pokud se omezíme pouze na samotnou muziku, Give The Drummer Some je zajímavější než všechno od blink-182 dohromady.
