V tržnici s Anetou Langerovou
Je úterý, 9. března, 16:10, dávám vale jedničce a mířím si to do Holešovické tržnice. Paňmámy obtěžkané taškama kupodivu nikde, a tak se psychicky připravuju na nájezdy „veteránů" z Vietnamu. Volume u MP3jky dávám na maximum a míjím poslední dvě kabelky, bílou a černou, za sto padesat! (sleva)
16:12
Vcházím do SaSaZu, zvukovka je v plném proudu... Zítra ty krásný vypustí, na ulice i náměstí, štěstí se někam nakloní... Poznávám nový song z dílny „nepříliš úspěšného karbaníka" Filipa Horáčka... Na pódiu je celá kapela, Aneta v černých šatech a sáčku, všude kolem pobíhají technici.
16:13
Zdravím se s Nikolou. Kafe ani čaj nechci, díky. Kapela se pouští do dalšího „existencialistického" kousku - tentokrát je to Pokušení. Po pár tónech song ale přerušuje nový člen kapely Ludvík Kulich. Pavle, můžeš mi tam dát víc kytary?
16:18
Kytary úspěšně doplněny... Pojďme zkusit ještě ten refrén, navrhne Aneta. A možná má to tak i být, a možná ne - to teď pro vás skryté, zůstane. Stačí pár tónů a člověk slyší poměrně velkou změnu. Kapela přitvrdila - a zní to skvěle!
16:22
Houslistka Anna Mlinariková provádí houslový strečink, Nikola pobíhá sem a tam, Aneta pendluje mezi mikrofonem a klávesákem Jakubem Zitkem, zvukař vytrvale plní prosby. Můžeš mi přidat trochu toho tracku od kopáku... konečně jsem si všimla i "schovaného" bubeníka Adama Kollera (ano, je to syn...). Anet přispěchá s dalším úkolem. Pavle, můžeš mi z odposlechu stáhnout ten spodní "huňák"? Zajímavé... Říkám si jen, jestli ji to bude bolet nebo ne...
16:26
Světla jdou nahoru, na pódiu konečně není tma jako v pytli, za kapelou se na plátně projíždí cyklista a osazenstvo se přesouvá do roku 2004... Stačí chtít z rukou párů křídla mít, nebo o tom snít... Pěkně nabušená písnička...
16:30
Pauza. Z rumraje na scéně občas zachytím hudební úryvky, zajímavé to medley... Anna Mlinariková jede Jedináčka, Jakub Zitko Už víš... A před pódiem je rázem živo. Staví se žebřík - objevuje se několik postav s kamerami... Co budete točit? ptám se Nikoly. Chceme pak udělat nějaké video z turné. Nahráváme na všech koncertech.
16:32
Pan režisér ještě zavelí: Hlavně si hlídejte svá místa... A kdybyste se někde netrefili, nevadí. Jeďte dál a buďte přesvědčiví. Ještě si prohrábnout vlasy - kamera, klapka a jedem.
16:36
Menší pauza. Anet něco probírá s Adamem, pak pomalu pendluje po pódiu, občas si lokne vody. Působí uvolněně a nenápadně... Tak to sjedeme ještě jednou. Jak je to možný, co se to stalo? Že srdce mé mlčí o našich nadějích...
16:48
Když to kapela sjíždí ještě jednou potřetí, apeluje režisér: A teď to rozbalte nejvíc, co to jde. Pod pódiem se srocují tři přítomní, mezi nimi Nikola - a vytváří kotel. Aneta přemlouvá pianistu: Zařaď tam ten začátek. Uvidíš, že to stejně nebude pořádně vidět! Jakub ale protestuje, je neoblomný... Však já tě k tomu nějak přemluvím, směje se Aneta. Atmosféra se uvolňuje ještě o poznání víc. Dotočeno.
16:52
Zdravím a zároveň se loučím s Anetou, ta pomalu mizí v útrobách SaSaZu. Vidím to na meditaci... Tržnicování asi nebude... Stejně tak se loučím s Nikolou.
Tři hodiny před koncertem opouštím SaSaZu, už teď ale vím, že to večer bude stát za to. Ze zvukovky s Anetou jsem si odnesla pár zásadních poznatků. Za prvé: Přes nazvučení vlak nejede. Za druhé: Aneta je prostě neskutečná zpěvačka! A za třetí: maminka, paní učitelka a Pavel mají vždycky pravdu. Míjím poslední dvě kabelky, bílou a černou, teď už jsou za sto čičet...
Report a fotogalerie ze SaSaZu: NadPrahová Aneta Langerová
Fotogalerie: Iva Marešová
