Headlineři Rock For People zářili na německém Hurricanu
Letos bylo téměř vyprodáno, mnohem lepší počasí (pršelo jen jednou a teploměr se držel okolo 10°C, což je na Hurricane pařák!) a line-up vypiplaný do posledního detailu - jednoznačně nejlepší ze všech letošních středoevropských fesťáků. Mezi největší taháky patřili Kaiser Chiefs, Kasabian, Suede, Foo Fighters a My Chemical Romance. K tomu přičtěte desítky dalších skvělých kapel převážně z alternativní kytarové scény a tak důvod, proč se vydat na nekonečnou cestu autem, netřeba vysvětlovat. Navíc se na Hurricanu objevilo hned několik kapel, které letos zahrají na Rock For People.
Rock for People - na co všechno se můžete těšit
Den první - Jimmy Eat World, Sum 41 a Digitalism
Hned první den to byli např. Jimmy Eat World, Sum 41 nebo Digitalism. Jimmy Eat World předvedli poctivou show a i když hráli proti Chase & Status a Portishead, měla tahle klasická emo-rocková kapela slušný kotel. Fronta do přední části hlediště se začala tvořit už během Glasvegas, kteří hráli před nimi. Nečekejte průpovídky mezi písničkami, na ty se nedostalo, připravte se na non-stop nářez. Hned od začátku jejich vystoupení se Němci rozdováděli a radostí házeli do vzduchu vše, co měli po ruce - od kelímků přes nafukovací balóny až po boty (to zřejmě Němci dělají častěji, protože jsem po areálu potkala hned několik typů naboso). Kapela má koncertní výpomoc v podobě klávesačky, která zároveň zpívá doprovodné vokály. Její jemný hlas k našlápnutým písničkám překvapivě sedí a kluky určitě potěší, že je to pěkná holka. Během předposlední Bleed American se rozjel moshpit, který některým nadšencům vydržel i potom, co se Jimmy Eat World sklidili z pódia, aby ho přenechali Suede, jedněm z hlavních hvězd pátečního večera.
Suede, kteří se vloni dali po sedmi letech opět dohromady, logicky hráli samé profláklé singly. Strach z toho, že před dav natěšených fanoušků nastoupí páprdové, kteří mají to nejlepší za sebou, přešel v první vteřině, kdy na pódium vběhnul Brett Anderson a spustili She. Z nasazeného tempa nepolevil a celou dobu kroutil celkem legračně prdelkou a u toho dost výrazně žvýkal a občas nahodil arogantní úškleb. Prostě Brit. Devět až osmnáct let staré písničky snad vůbec nezměnili a odehráli je tak, jak jsou na deskách. I přesto (nebo možná právě proto) patřilo jejich vystoupení mezi to nejlepší z letošního Hurricanu.
Zatímco na jednom pódiu drnčely britské kytary, na hlavní scéně začali Arcade Fire, kteří letos získali Grammy. Strhující vystoupení, které davu naservírovali, bylo jasným důkazem, že cenu získali oprávněně. Jejich koncerty jsou rok od roku lepší a letos s nimi většinu písniček odzpívalo i publikum. Jedním slovem dokonalost!
V nočních hodinách to v jednom ze dvou stanů rozjeli Digitalism. V tom druhém hráli Sum 41. Oba stany maximálně narvaný a já zůstala tam, kde bylo aspoň trochu zvenčí vidět - na Digitalism. Ukázalo se to jako skvělá volba! Jejich set mě maximálně nakopnul - hutný basový zvuk, blikající obrazce ve tvaru loga z jejich zbrusu nové desky I Love You Dude, strhující atmosféra, pořádně rozjetý mejdan. To si na RFP nenechte ujít, i kdybyste byli sebevíc unavení. Digitalism vás zaručeně proberou. Za to ručím!
Den druhý - My Chemical Romance a spol.
I druhý den se v saském městečku Scheessel objevila kapela, jenž máte šanci vidět v Hradci Králové. My Chemical Romance, kteří společně s Kasabian, Incubus a Kaiser Chiefs patřili k headlinerům sobotního večera. Teď jsou ve skvělé formě, Gerard komunikuje s davem, tatam je jeho depresivní období a celková únava kapely, která byla trochu znát na minulém koncertu v Praze! Vystoupení odpálili prvním singlem z posledního alba a Gerard nestihl ani odzpívat všechny Na Na Na a sekuriťáci už z davu vytahovali omdlévající fanynky. Kromě novinek nepřijdete ani o další ověřené fláky jako I'm Not Okay, WTBP a Helenu dokonce hrají v upravené punkové verzi! Ať už patříte mezi fanoušky nebo ne, naživo jsou My Chemical Romance dobří a myslím, že spoustu lidí překvapí. A mimochodem, jestli budete stát před Frankem, pozor na něj - během koncertu neustále fluše a to poměrně do dálky. Já jsem dost kličkovala.
Ve stanu se v sobotu představili nováčci britské scény Brother, kteří si tak trošku hrají na Oasis, ale žádný zázrak se nekonal. To až později, kdy na to samé místo doslova napochodovala Stingova dcera Eliot, která si říká I Blame Coco. Coco je taková sympatická „typoňka" s mužskými gesty, andělskou tváří, chytlavými písničkami a sexy chraplákem. Během svého setu přehrála snad všechny písničky z debutu The Constant a publikum se k ní nejednou přidalo. Naživo doporučuji!
Můj druhý festivalový den uzavíraly dva skvělé koncerty britských Kasabian a Kaiser Chiefs. Obě kapely byly ve víc jak dobré náladě. Bylo vidět, že je těší nadšené reakce publika i to, že v backstage pak budou mít mejdan. Kasabian záhráli pár novinek z chystané desky a z toho mála, co předvedli, to vypadá na desku roku! Aktuální singl Switchblade Smiles musel zpěvák Tom Meighan číst z taháku, ale titulní Velociraptor! zvládnul z hlavy. Kasabian odehráli i několik písniček z debutu - I.D. věnovali Kaiser Chiefs (i s pusou) a L.S.F. obyvatelům nedalekého města Hamburg s tím, že právě tam se kdysi Beatles oddávali divokým orgiím. Tom je zkrátka vtipný týpek. Kaiser Chiefs v podobném stylu pokračovali.
Poslední den ve znamení vombatů
V poslední den festivalu se na pódiu představila další „rockfórácká" kapela - The Wombats. Jejich vystoupení v podstatě stojí na basákovi Tordovi, který do lidí valí neuvěřitelnou energii - lítá po pódiu, úsměv od ucha k uchu a do koncertu dává naprosto všechno. Bohužel oproti němu působí zpěvák Matthew Murphy dojmem, jako by se ho koncert moc netýkal. Takže až se budete tlačit k pódiu, doporučuji pravou stranu a zábava je zaručená. Hodinové vystoupení zahájili songem Our Perfect Disease z nové desky, ale vzhledem k tomu, že už to byl třetí den festivalu, lidi se pořádně rozjeli až na známější věc (též z posledního alba) Jump Into The Fog, kterou naštěstí zařadili poměrně na začátek. Těšit se můžete i na Moving To New York či Let's Dance To Joy Division.
Po nich štafetu převzali českým fanouškům dobře známí The Subways, kterých bylo na pódiu plno a to jsou v kapele jen tři. Koncert byl v podstatě stejný jako vloni na Rock For People, jen tentokrát zařadili i novinky z rozpracované desky. Oproti tomu pokaždé jiný zážitek nabízí The Hives, kteří mě opět totálně odrovnali. Zpěvák Pelle několikrát skočil do lidí, sázel jeden fór za druhým, nechyběl ani klasický „freeze" během písničky a došlo i na novinky z chystané desky. Pro letošní koncertní sezónu zvolili fraky a cylindry. Že se jedná o černobílou kombinaci, je snad zbytečné dodávat. Tihle seveřani mají svůj styl, neopakují se a proto člověka neunaví na ně chodit pořád a pořád dokola. A mimochodem, novinka Take Back The Toys je super vypalovačka.
Hlavní hvězdou celého festivalu byli Foo Fighters. Dave Grohl zahájil koncert slovy, že nebude žádný přídavek, protože prostě budou hrát donekonečna. A skutečně se jednalo o vyčerpávající koncert, který trval celé dvě hodiny. Občas to byla nálož, kdy Dave třeba patnáct minut ani nepromuvil, ale pár fórů se do dvouhodinového setu vešlo. Například písničku Wheels uvedl slovy, že jí hrají jen v Německu, protože nikde jinde jí neznají. Byl to nářez. Stejně jako celý Hurricane, jehož letošní ročník byl zřejmě ten nejlepší, na jakém jsem kdy byla. To nám to léto skvěle začíná!
