Druhý poločas se Zuzkou Smatanovou

První český atak jsi absolvovala po boku kapely Chinaski, jak na tohle období vzpomínáš?

Ano, měla s Chinaski turné. Bylo to vážně příjemné, celkově velká zkušenost. Šňůra trvala přes měsíc a reakce publika byla hodně milá, byla jsem tu nová a neznámá. S klukama zase plánuju spolupráci, chystají v září nové album, takže uvidíme. Ale nechci tlačit na pilu.

Už v květnu tě ale v Lucerna Music Baru čeká speciální dvoják s Peterem Cmoríkem. Jak bude vypadat setlist?

Zahraju hodně věcí z předešlých alb, ale určitě budou i novinky.

A co tvá alternativnější anglická podoba?

Dneska jsem o tom začala uvažovat, ale nevím, jestli mají v Lucerna Music Baru nějaký klavír. Kdyby tam byl, tak neváhám ani chvilku. Uvidíme. Už se těším, bude to pro mě velká zkušenost. Zatím jsem neměla možnost mít v Praze samostatný koncert a myslím, že Peter taky ne.

Zahrajete i společný duet?

Duet plánujeme - musíme ho spolu nazkoušet, ale myslím, že to stihneme a zahrajeme ho tam. Už jsem ho chtěla zařadit na tohle album, ale Peter byl v zahraničí, tak jsme to přesunuli. Takže na desce je jako samostatná písnička.

Jaká to prosím Tě je?

Čo má prísť príde. Takže se k ní zase vrátíme, nahrajeme a někdy na podzim by mohla vyjít jako singl.

Druhý disk tvého aktuálního alba nevybočuje jen hudebním laděním, ale i textovým. Zatímco ve slovenštině zpíváš o příjemných dennodenních věcech, v angličtině zabrousíš do armády, nukleárních teorií...  Co tě k tomu vedlo, bylo to nějaké vnitřní pnutí, které musí ven?

Spíš fantazie. Ten disk je alternativní, tak jsem se chtěla alternativy dotknout i textově. Hudební složka je taková zvláštní, až disharmonická, tak jsem i texty ladila tímto směrem, ne tím u mě tradičním.

Angličtina k tomu asi i víc sedí...

Rozhodně!

Zaujalo mě, jak na svých stránkách komunikuješ s fanoušky - videoblog, vtipný notes, setkání. Jak vlastně takový sraz probíhá?

Sejdeme se ve velké místnosti, máme objednaný sál v kulturním domě, a je to vážně milé. Přijdou tam fanoušci z fanklubu a lidé, kteří chodí na koncerty. Setkání dělám ráda, chci se mým příznivcům jednoduše nějak odvděčit za jejich přízeň, chvilku s nimi pobýt, osobně si popovídat a potěšit se. Objednám pizzu, povídáme si, kladou mi různé otázky - celkově je to velmi přátelské.

Zuzka Smatanová: Do Gotta mi jich ještě třicet chybí

Jak vnímáš současný hudební trend - že se míň kupují desky?

Je jasné, že se tomu člověk nevyhne. Muzika se vypaluje, dá se stahovat z internetu. Ale pro mě má stále velký význam cédéčko jako takové. Jdu do obchodu a koupím si ho už kvůli bookletu a všem věcem, které se tam skrývají navíc. Do jisté míry mi vadí, že už to nemá takovou hodnotu, ale na druhé straně, když se muzika má dostat mezi lidi, tak ať je to jakkoliv.

Pro rok 2010 je tvou hlavní náplní turné. A co třeba nějaké festivaly u nás?

Festivaly absolvuju každoročně. Je to pro mě absolutní relax a dovolená, vůbec nemusím jet někam na Tahiti nebo někam jinam - tohle je prostě mnohem lepší. Už jich máme u nás na Slovensku hodně zabookovaných. Co se týká Čech, zatím se rozhlížím.

Všimla jsem si, že hodně ráda vaříš.

(smích) Tak to byla ironie. Přiznám se, že nejsem moc dobrá kuchařka, ale co jsem se nastěhovala do vlastního bytu, snažím se trochu zdokonalovat. (smích) Přestala jsem přihřívat čaj. (smích) Nepřeháním to, jsem člověk, který si rád zajde do restaurace a něco si vybere a mám velmi ráda maminčinu kuchyni.

Co jsem koukala, v hudbě jsi věrná starým firmám - Stevie Wonder, Jaromiquai... Zaujalo tě i něco nového?

Máš pravdu, asi se víc držím svých starých zavedených firem... Teď přišla vlna takových těch tuc tuc písniček, jako je Lady Gaga a podobně, ale to mě moc neoslovuje. Pro mě jsou spíš takoví Tori Amos, James Morrison, Leonard Cohen...

Prozraď mi svůj nejlepší koncertní zážitek. Ať tvůj na pódiu nebo v roli posluchače...

Mám ráda festivaly, ale nevím, jestli bych mohla vypíchnout nějaký konkrétní. Například vloni se mi moc líbilo OKEY léto, krásná atmosféra, tisíce lidí. Moc ráda mám také unplugged koncerty, kde sedím a je to takové intimnější, lidi jsou mi blízko a můžu si s nimi povídat. Asi tak, všechno dohromady. A z toho druhého břehu - byla jsem na Tori Amos ve Vídni - nepopsatelný zážitek. Stejně tak Tommy Emmanuel.

A nejhorší zážitek?

(bleskově) Living Colours! Od nich jsem čekala něco úplně jiného. Špatný zvuk a celkově - to bylo celé špatné. (smích) Musela jsem odejít po první písničce, což se mi ještě nestalo... Navíc vstupné bylo docela mastné... A můj nejhorší zážitek byl bezesporu koncert v Sabinově (pozn. red.: severovýchodní slovenské město v Prešovském kraji) před pěti lety. Sám zvukař pak za námi přišel, že horší zvuk nikdy neudělal. Ale paradoxně ohlasy byly velmi dobré. Jenže já se samozřejmě cítila děsně, po první písničce jsem chtěla utéct...