JOSHUA BLOGUJE : Klimaless aneb Josef K.

V průběhu minulého měsíce byl mnou vytvořen fiktivní typ novodobého člověka. Tento nový, tedy alespoň v mých myšlenkách sestrojený novic se jmenuje Klimaless. Tento pojem vám zní možná třeba jako homeless, ale oproti němu má můj hrdina kde bydlet a naopak si na spoustu věcí co se týče interiérů stěžuje. Je to individum, které odmítá život v klimatizovaném prostředí. Z jakéhokoli důvodu mu totiž prostě a jednoduše jeho já nedovoluje se vyrovnat s existencí tohoto smutného příběhu přítomnosti. Klimaless je vlastně moje alterego.

Rozdíl mezi námi je ten, že já ho obdivuji, jenže on mě jako žijící bytost zatracuje. Klimaless je velmi neústupný typ člověka a je pevně rozhodnut se nevyskytovat v místnostech, kde je uměle upravován vzduch a s tím i například vlhkost. Klimaless proklíná Willise Havilanda Carriera, amerického technika a vynálezce, který poprvé uvedl do provozu chladicí zařízení 17. července 1902. Klimaless proklíná i rok 1932 v českých dějinách, protože v tento rok bylo tohle zkázotvorné zařízení instalováno do budovy Elektrických podniků hlavního města Prahy. Klimaless vlastně není žádný hater, ale v klimatizaci zkrátka nemůže pořádně žít. A proto se rozhodl pro tento malý bojkot.

Před několika lety jsem mluvil s jedním přítelem, který byl na půlroční stáži v Hong Kongu. Byl doslovný chabrus a jel tam představovat novou kolekci oblečení a konzultovat návrhy s místními bossy. Chtěl jsem znát nějaký kvalitní drby, ale jediné co mi donekonečna opakoval bylo téma klimatizace. Tyhle země jsou totiž kompletně klimatizovány kvůli teplotám a potažmo vlhkosti. Vyprávěl, jak během dvou měsíců prodělal třikrát nějakou neznámou nemoc, zhubnul deset kilo a ještě rok po návratu měl neustále problémy. A tak tomu je i u mého dnešního hrdiny. Klimaless ale bude v tuto chvíli v mém dnešním příspěvku překřtěn na Josefa K., protože kamarád, který mi kouká přes rameno prostřednictvím internetové sítě říká.  „Tvůj hrdina je totiž za něco souzen a trestán a nikdy se nedozví proč a za co a dokonce ani kým“ A tím naráží na Kafkův proces.

Ale zpět ke klimapsychu. Stejně si myslím, že se v tom prostředí chystá nějaká ta Spielbergovina. Že tenhle neprozkoumaný a hlavně zvenčí po desetiletí nesledovaný svět na nás chystá pořádnou lumpárnu. Žije si totiž vlastním životem, nikým nerušen a vlastně krmen tím světem vnejším. Katastrofický scénář by mohl kopírovat nějaký béčkový snímek z přelomu osmdesátých a devadesátých let. A časem by se z předlohy mohla klidně vyklubat nějaká destruktivní realita. Ale já nechci být poslem špatných zpráv a už vůbec z toho nemám strach. Vím, že takhle by se mohla rozebírat každá civilizační systémová vymoženost, ale tohle je prostě věc, která na nás bez povšimnutí působí každý den.

Za mě, radši bych pěstoval kytary v podpaždí, občas chcípal horkem než aby můj Josef K. musel trpět. Prostě přirozenost vítězí nad vyumělkovaností stejně jako jako pravda a láska nad lží a nenávistí.