Weekend bloody weekend.

Tak jsem zrovna dneska premyslel co jsem o vikendu poslouchal za muziku a uvedomil jsem si, ze jsem opet dopadl tragicky tj. neposlechl jsem si vlastne vubec nic z toho co mam rad.

Sobota rano - vkladam do cd prehravace soundtrack z uzasnyho filmu Eternal sunshine of the spotless mind. Je to dobry o.s.t. Hned pri druhy skladbe pribiha dcera a krici "Kolotoc. Kolotoc". Chvili na ni nechapave ziram a pak si uvedomuju, ze track, ktery prave hraje (Blue sky od Electronic light orchestra) se shodou okolnosti vyskytuje i v pohadce "Kouzelny kolotoc", ktery ma dcera na DVD. Dcera taha dividicko z police a nuti me to pustit. Odmitam se slovy, ze ted chci poslechat nejakou muziku. Dcera breci a ja poustim Kouzelny kolotoc.

Sobota obed - sedime u stolu v kuchyni a ja poustim vez. CD samozrejme uz davno nefunguje, takze jedu z audiokazet. Mackam play a rozjizdi se "Parni valec" od Buty. Pritelkyne, s kterou jsem predchozi den popijel dlouho do noci, me prosi o neco rychlejsiho. Obava se, ze ji pri tyhle hudbe spadne hlava do talire s gulasem. Poustim teda druhou schranku a rozjizdi se Gorgoroth. Parada. To je hodne rychly. Nicmene, pritelkyne namita, ze pri norskym black metalu se ji neji zrovna nejlip a ani dcera se netvari nadsene. Opet kapituju a vypinam. Dalsi kazety jsou v krabici o ktere pouze vim, ze se nechazi nekde v byte. Mam"opilecky" hlad a tak se odmitam vzdalit od stolu. Dojidam pri "Twinkle twinkle little star", kterou si pobrukuje moje dcera.

Sobota odpoledne - jdu se na chvili natahnout. Beru iPod, davam si sluchatka do usi a jelikoz si ted uz opravdu chci neco poslechnout tak vybiram neco hodne zbesilyho. Vader. Polsky death metal. To me urcite udrzi v bdelem stavu. Usinam jeste driv, nez dozni intro. Fuck.

Sobota vecer - dcera spi. Poustim TV ocko a nevericne koukam na zprznenou verzi pisnicky z nejlepsi ceske pohadky O popelce a trech oriskach. Zaroven s tim se dozvidam, ze cislo 602 432 256 prave ted nutne potrebuje vykourit a ze 731 143 543 hleda muze do 35 let s vyresenou minulosti. Infotainment jak ma byt. Radsi to vypinam a jdu si cist.

Nedele - cely den se zcvkava do meho boje s plazmovou televizi, kterou se snazim pridelat na zed. Pri vrtani 18mm der do panelu si hudba blbe posloucha. Vecer nemam usni bubinky a jsem rad je klid.

Konecne pondeli. Konecne si neco poslechnu. V metru zjistuju, ze se mi vybil iPod. Nice. Prichazim do prace a kolegovi z repraku "duni" jazz. To je hudba, ktere fakt nerozumim. Nikdy nepoznam jestli se trumpetista nahodou omylem neufoukl a nebo jestli prave nezahral neco genialniho co privede kazdeho znalce hudby k nechtene ejakulaci. Nicmene nelamu na jazzem hul. Jeho cas mozna jeste prijde.

Nabijim iPod a jedu Bloodbath, Gnarls Barkley, Kataklysm a pak soundtracky z poslednich dvou Batmanu. Konecne.