Kryštof unplugged

Když Krajčo neví coby a vrací se do školy.

Přestože už nejsem studentkou VŠE, dostala jsem pozvánku na koncert skupiny Kryštof v rámci jejich aktustického turné. Mírně se zpožděním se zaplnila aula a koncert mohl začít.

Aplaus, prvních pár vět a začínají hrát ... od začátku to bylo takové vodní - kapky deště, vodní tříšť ve slovech i na projekci, ryby pod hladinou, boty promáčený .. ne že bych všechny ty písničky znala, budou za chvíli slavit patnáctku a já znám vlastně jen pár kousků z rádia. Ale Richard to s lidmi umí, trochu vyprávěl, trochu vtipkoval, vyzýval k otázkám - bylo v tom i trochu melancholie, kterou podpořily kytary a žestě.

Musím říct, že jako jeden z mála je Krajčo i naživo dobrý zpěvák, měli trochu jiné aranže než na deskách, ale bylo to melodické, nenásilné, líbivé - jsou to profesionálové. Maličko z nich odkapávala upjatost, ale ne příliš. V meziřeči zabrousili na svoje začátky, kdy prý hráli folk punk, neboť neměli elektrické kytary a když se na ty španělky naučili hrát, začal to být folk rock :) Což dokládali i vložením malé pocty kapele Lucie do jedné z písní: Sex je náš ...

Pak u mě zcela převládl pocit, že Richard je romatik, nenapravitelný romantik, s Plánem. Taky proto, že by chtěl změnit to, co je v lidech zakořeněné - pro mě je aula místem, kde bych se měla chovat potichu, poslouchat a ne tleskat, hvízdat a pokřikovat, případně dupat a tančit. Ale nakonec to nebylo neosobní a rozhodně to nebyla nuda, což se akustickým koncertům občas stává.

A pak dali pár novinek, novou úvodní píseň k druhému dílu Bobulí a ze židlí nás pořádně zvedla Ostravská - ani jsem nevěděla, že mají tolik severomoravské kořeny .. rozverná veselá písnička řekla hodně, ale Krajčo sám už je Pražák až běda :) Nějakou tu hvězdičku (spoustu!) si koncert rozhodně zaslouží, včetně vtipného nápadu s indexem na podpisy.