Blog uživatele martha

U Vystřelenýho voka Už je to pár pátků, ten čas hrozně letí a já vůbec nepíšu. A přitom se pořád něco děje, koncem zimy nás pozval kolega na koncertík jeho kapely. Jsem jeho fanynkou už pár let a pořád hrajou to výborné punkové funky. Dobře se to poslouchá, dobře se u toho poskakuje a skvěle se u nich člověk odreaguje! Takže pokud je neznáte, poslechněte si ukázky na http://stage.t-music.cz/krumpace/ a příště přijďte taky! Protože ... jedna paní druhé paní povídala že ze spaní často křičí sprostá slova a to je prý slušná vdova ...

Když Krajčo neví coby a vrací se do školy. Přestože už nejsem studentkou VŠE, dostala jsem pozvánku na koncert skupiny Kryštof v rámci jejich aktustického turné. Mírně se zpožděním se zaplnila aula a koncert mohl začít. Aplaus, prvních pár vět a začínají hrát ... od začátku to bylo takové vodní - kapky deště, vodní tříšť ve slovech i na projekci, ryby pod hladinou, boty promáčený .. ne že bych všechny ty písničky znala, budou za chvíli slavit patnáctku a já znám vlastně jen pár kousků z rádia. Ale Richard to s lidmi umí, trochu vyprávěl, trochu vtipkoval, vyzýval k otázkám…

Včera ráno, když jsem odjížděla do práce, seděl před brankou a čekal.Nevypadal agresivně, naopak, byl velmi přátelský. Očuchával si mě, zkoumal tašku s jídlem na celý den, tašku s počítačem a kabát - a asi mě vyhodnotil kladně, protože na mě přátelsky zavrtěl ocasem. Pes. Velký, bílý. Bez obojku, zmoklý, s krásnýma očima a mokrým čumákem. Otevřela jsem dveře od auta a on se tam hned hrnul, skákal kolem mě, ale jen tak zlehka, chtěl si hrát .. Když zjistil, že ho do auta nevezmu, chvíli jen tak v očekávání stál a pak si šel po svých. Očuchával ploty sousedů,…

Tak se konečně zaplnila i poslední díra v lince. Vypadá to jednoduše: koupit myčku. Jenže se mnou není nic jednoduché. Po pár horách nádobí z přelomu roku jsem dospěla k definitivnímu rozhodnutí, že už nechci mít vedle trouby v lince díru na skladování roštů, plechů a jiných přebytků, ale že by tam konečně měla přijít původně plánovaná myčka. Našla jsem starý texťák, kde byly dva roky staré modely spotřebičů z doby, kdy jsme kuchyň plánovali a pustila se do hledání na netu. Původní model měli, ale už mi nepřišel tak úplně sexy, tu a tam mu nějaká funkce chyběla ..…

Těšila jsem se od chvíle, kdy jsem si byla vyzvednout lístek na finské miláčky The Rasmus. Jsem velký blázen do všeho finského, oni zdaleka nejsou jediná finská kapela mezi mými oblíbenými ..Měla bych začít od předkapely. Airfair do toho výborně řezali, vědí, že mají konstantním rámusem vyplnit i technické pauzy... Ale poslouchají se vážně dobře – já jsem si tak představila, že po odehrání jejich největší pecky jdou do zákulisí a jen prohodí: "They are hot enough now..."A pak zhasla světla a byli tam a na nic nečekali a pustili nám tu báječnou hudbu do uší a mozků ... Kdybych…

Přišla mi od soukromé polikliniky, kam výjimečně zavítám, pokud se střetnu s nějakým virem či bacilem čelně. Byla to faktura na poplatek, poplatek zdravotní, třicetikorunový. Chápu tu instituci, že nechce vybírat poplatky po jednom, většina lidí má asi fakturu vyšší, ale u mě je to opravdu úsměvné, když i poštovné nejspíš stálo víc, než bude částka k úhradě. A to samozřejmě ještě zaplatím poplatkek bance za převod a oni taky, protože to posílám poliklinice a ne pojišťovně ... Nakonec to až tak úsměvné není.Jinak jsem ovšem absolutní zastánce poplatků, věřím, že stát tyhle peníze potřebuje a nemocné to až tolik…

Pracuju ve značně angažované firmě.Po interní kampani na téma bezpečnosti, kdy se nám po chodbách potulovali nazí lidé a cedulemi ve smyslu "Chraň svá data" si zakrývali přirození, dorazila nová kampaň, ekologická.Ve výtazích, v kuchyňkách a na záchodech se objevily cedulky na recyklovaném papíře nabádající ke třídění, k šetření vodou, ke zhasínání světel .. Za nejlepší považujeme ty, které vyzývají ke splachování malou nádržkou vody v případě malé potřeby. Na dámských záchodech se to dá pochopit, ale na těch pánských .. Jeden kolega to shrnul takto: "No, když už chlap jde do kabinky, tak se to, co tam nechá, opravdu…

Musím se ještě vrátit k jednomu prosincovému zážitku - nacpané růžové Lucerně. Nemám Lucernu moc ráda, je tam vždycky vedro a fronty u baru. Ale když to byla naše akce a navíc Akce, tedy totálně vyprodaná Lucerna čekající na Sto zvířat, tak jsem u toho nechtěla chybět. Ani jsem nemohla začít brblat, protože naše místa byla v lóžích proti pódiu, to mě opravdu nadchlo a bar se našel i bez front .. Ovšem byli jsme tam kvůli hudbě, kvůli rozvernému a veselému ska s vtipnými texty a houpavými melodiemi.Předkapely byly kapelky ze Stage, které si Sto zvířat vybrali – děláme…

V jednom časopisu byl rozhovor s mým vyšším šéfem a on tam říkal, že zahraje o Vánocích na dudy pro celou naši budovu.Opravdu, předvánoční pátek, ve čtyři hodiny, najednou zaznělo z rozhlasu:"Tohle není požární poplach. Milí kolegové, máme pro vás malé vánoční překvapení v podobě koled."A pak se ozvaly dudy a bylo to super. Potom u mého šéfa začaly zvonit telefony a on je nebral a otevřel láhev vína a vytáhl zpěvník a sešlo se cukroví a pak vytáhl takový odřený kufr ... kde byly ty jeho dudy. A začal nám hrát koledy a my zpívali, co nám slova stačila.…

Projevuje se to ovcemi. Občas alkoholem. A světlýlky. Možná bych to měla trochu vysvětlit ..Začnu od ovcí - měli jsme loni dobrý nápad dávat k objednávkám z eShopu malé černé a bílé ovečky. Když pominu fakt, že jim dítka říkala "bůů", tak se to poněkud zkomplikovalo kampaní našeho drahého konkurenta, které vévodily černobílé ovce. Abychom nebyli úplně za blázny, schovali jsme ovečky do krabice. Během minulého roku jsme je několikrát vytáhli a při různých příležitostech přidávali k objednávkám, ale přece jen - už nejsou v módě. A tak nám pár kousků přistálo na stromečku, kde se výborně vyjímají.Loni byl stromeček…

Na začátku byl rozumně vypadající nápad zateplit dům. Když se do toho ex-Kvítek vrhl s vervou a tvrzením, že když nemůže nic dělat uvnitř domu, kde jsou zedníci, tak že tedy bude něco dělat venku. Výsledek ... se tak úplně nedostavil, ti, co přišli po něm, jen kroutili hlavami ...Pak nastoupili noví zedníci. Ti už postupovali lépe, ale ani oni nedotáhli dílo ke zdárnému konci, skončili – řeklo by se – s vrcholem v nedohlednu. A tak mi zůstal zpola obložený dům celý rok. Měsíce utíkaly a pořád tu bylo rozhodování, zda čekat na levnější pracovní sílu, která neměla lešení,…

Sedíme takhle jako obvykle v pondělí v hospodě a přijde řeč na nového Bonda. Nakonec by se Quantum of Solace dalo shrnout asi takhle:Pije whiskey, tváří se drsně a zabíjí na potkání. O noblese jeho předchůdců nemůže být řeč. Je drzý na M a ani na chvili se nezastaví. Na začátku si připadáte jako zavěšení na nárazníku sporťáku, krčíte se a uhýbáte pokaždé, když vás těsně mine jiné auto nebo stěna tunelu, všechno vypadá až příliš uvěřitelně - tedy až na to uhýbání kulkám ... A tak to pokračuje celý film. Je to akční, střihové, často jsem ani nepostřehla první…

Že prý půjdeme na keltský punk. V reálu to byl punk skotský a možná to ani nebyl úplně punk, ale bylo to super. Nastoupila parta Kanaďanů v sukních, což okamžitě katapultovalo moji fantazii. Nejen že zcela jistě pod těmi kostkovanými sukněmi nic neměli, navíc se svlékli do půl těla a vypadali dobře :) Hudba měla dost irského, dost skotského a hodně rychlého punku, jednoho nenechala na místě - v RockCafe bylo vedro a husto a tak se mi to líbí :) Měli jednoho, co měl na hlavě dredy a hrál na dudy. Výborná kombinace, to hubený tělo a černá kozí…

případně "Let's go party!" pořvával ten velký černoch vpředu. Dostavila jsem se na festival Rock the Bells dvě hodiny po začátku a teprve se to tam zahřívalo. Měla bych asi hned na začátek napsat, že nejsem fanynka hip-hopu ani rapu. Chtěla jsem jen vidět ty lidi, atmosféru, a trochu vytušit i tu "hudbu". Já vím, je ode mě ošklivý sem dávat ty uvozovky, ale když mě to "hee-ya" "tss-tss" "kam-ann" prostě jako hudba nepřijde. Rozumět je jim hodně málo a obdivuju ty lidi, že si pamatujou aspoň kus toho diktovanýho textu. Pro mě to bylo všechno stejný, dva až čtyři…

když jsem dnes ráno otevřela oči, uvědomila jsem si, co mi poslední dobou chybělo - no ano, už několik měsíců postrádám jednu hodinu!A teď ji mám zpět.. Jednu miloučkou hodinu ranního spánku, nejlepší ze všech. Hned se mi jelo líp!Dneska v rádiu mi taky pojmenovali to, co denně provozuju. Jmenuje se to pracovní turistika. To musel vymyslet nějaký optimista, nepřipadám si jako turista, když se přibližuju do vzdálenosti větší než 100km do práce. Aspoň že dnes byla Praha prázdná a průjezdná ...

kos ji uviděl  zčervenalou jahodu  nedozraje  **  za oknem kapky  těžknou pod zábradlím  moje oči pláčou  **  únava duše  uvězněná v síti  nul a jedniček  ** nitky vodysotva tušitelné melodii zapřou **

Přesně tak dlouho jsem dnes jela do práce. Praha takhle při pondělku prostě zkolabovala, nic jiného. Zajímalo by mě, kdy už někdo řekne silničářům, aby neřetězili uzavírky a že není dobrý nápad opravovat svodidla v pondělí ráno ... A samozřejmě bouračky. Taky řetězové. Rychlost pohybu vpřed (!) - tři délky auta za deset minut - to jsem nezažila od lednové sněhové kalamity. Království za teleport...I tenhle postík vznikl mezi mondeem a postarší lagunou. A o hladu.

Ten čas hrozně letí, už je to 516 let co Kryštof Kolumbus objevil Ameriku a na mě dolehla Kristova léta.Minulé dva roky jsem to moc neslavila, loni vůbec nebyla chuť ani nervy, všechno bylo naruby. Letos jsem si řekla, že by se oslava snesla, obzvlášť když mi navíc už konečně makají chlapi na fasádě. Dva týdny jsem si s tím lámala hlavu, a pak jsem vybrala dvě možná místa - vyšla mexická varianta, jinak to ani být nemohlo. Pozvala jsem samozřejmě kolegy z týmu a kolegy bývalé, zkrátka přátele. Tedy - pozvala jsem lidí víc, ale přátelé přišli :) Barmanka…

Víkend byl krásný, svítilo slunce, vyloženě babí léto. Já jela na schůzi, navíc docela daleko, do východních Čech. Jezdí se tam schůzovat do ubytovacího střediska přímo u motokrosové dráhy, takže zatímco my hlasovali, diskutovali a volili novou radu fandomu, venku řvaly motorky. Motorky, čtyřkolky, mladíci si přivezli navíc spoustu pěkných slečen .. a k tomu je kolem nádherná příroda, podzimní les hrající všemi barvami a mě je z toho vždycky divně. Jsem v podstatě příznivec všeho s motorem, ale tenhle okruh tu přírodu tak hrozně ruší .. a je velký, když jsem odpoledne vyrazila na procházku, co chvíli jsem narazila…

Měla jsem jet na invex. S tím, že ráno ještě stihnu kadeřnictví, tedy že tam budu na šestou. Po noclehu v Praze by to neměl být problém... Jenže. Ráno si to uháním prázdnou Prahou, mírně pospávajíc, a v tom děsná rána. Okamžitě jsem začala sama sobě nadávat do blbců.. Přehlédla či zaspala jsem obrubník kolem tramvajových kolejí a rozrazila jsem si o nej přední pneumatiku. Mým velkým štěstím byl minimální provoz, protože se mi to stalo na jedné z nejrušnějších křižovatek v Praze. No, co teď. Na stanovišti taxi jsem zůstat nemohla, odšourala jsem se tedy do ulice za rohem,…