POETA BLOGUJE: Slovenský komplex

Už v minulém blogu jsem zmiňoval nedávnou cestu na Slovensko za koncertem Ne-Ya. I když šlo jen o dva dny, mám pocit, že bych mohl napsat deset blogů. Neudělám to. Tenhle je druhý a poslední. Téma? Rytmus a ostatní rappeři na Slovensku. Je to trochu výlet na hranu, protože některé znám osobně, ale nedá mi to. A navíc, tohle je můj blog.

Jak mám ve zvyku o všem přemýšlet a zajímat se, říkal jsem si jednu věc. Jak vlastně slovenští rappeři berou Rytmuse? Nikdo z nich nemá takový úspěch jako on. Nikdo nemá "největší turné", "nejdražší klip" a další nej. Alespoň, co se týče těch měřitelných věcí, jako je prodej a podobně. V Čechách máme několik partiček, které jsou na vrcholu (i když jinak než Rytmus) a ty ostatní z nich mají tak trochu komplex. Neříkám, že všichni, ale je to tam. Hlavně kolem Prahy mají z Pražáků komplexy a nenechají na nich nit suchou.

Jenže průměrný prodej české rapové desky je kolem tří tisíc kusů. Kdo se dostane za hranici tisícovky nebo patnácti set má pocit úspěchu. Nad tři se dostávají opravdu jen ti "ze špice" a to ještě ne vždycky. Proto si myslím, že tu nemáme zas tolik důvodů si navzájem závidět. Ale vraťme se na Slovensko. Tam jsou průměrné prodeje o něco málo vyšší. A zdaleka nejvyšší (alespoň, co se týče rapu) má Rytmus. Ta mezera mezi "ostatními rappery" a Rytmusem je z mého českého pohledu obrovská. To on se objevuje v bulváru, křtí luxusní kalendáře a dává rozhovory do televize na téma rodina, vztah apod. To on se chlubí šperky, autem, domem a opravdu je má. Co na to ostatní rappeři?

Tak předně je evidentní jedna věc. Rytmus je pro ně téma. Každý slovenský rapper nebo DJ o Rytmusovi mluví, řeší ho, má svůj názor a ve skrytu duše by chtěl být tam, kde on. Jsou tací, kteří vidí, že to jde a chtějí se vypracovat. Ale myslím si, že dost jich má prachobyčejný komplex a přijde jim nespravedlivé, že on má a oni jen chtějí. Málokdo to samozřejmě dá najevo nějak víc, ale dá se to vycítit. O Rytmusovi se prostě mluví trochu jinak než o jiných rapperech a hudebnících.

A teď zpátky k mému nedávnému výletu do Bratislavy. Úzce s tímhle tématem totiž souvisí. Po té, co jsme zjistili, že Ne-Yo do Blavy nepřiletěl, hledali jsme jiný mejdan. Ani Blava, ani Morava nenabízela nic zajímavého. Nakonec jsme se vydali do malého města jménem Šala na koncert Lúzy, což je jedna třetina Názov Stavby, konkrétně Čistychov, Slipo a Hajtkovič. Pro mě osobně naprosté legendy. Jejich první demo jsem si kdysi koupil za čtyři stovky, což byl v době mé koupě celkem nesmysl, ale stálo mi to za to. Ještě předtím jsme se stavovali u Čistyho, protože sami bychom do Šali asi netrefili.

Čisty byl s Mišo Bielym už v hodně dobré náladě a čekali na Slipa, který obstaral odvoz. Hajtkovič už byl v klubu a rozehříval party. Čekali jsme s nimi, s tím, že pojedeme za Slipem a tím bez problémů trefíme. Cestou nás čekalo několik zastávek, během kterých se doplňoval alkohol do systému. Na místě se v tom samozřejmě pokračovalo.

Koncert se měl odehrát v malém klubu, kde bylo bohužel hrozně málo lidí. Nechápal jsem to. Pro mě jsou Lúza legendy, ale pro Slováky musí být třikrát víc, říkal jsem si. Nebo ne? Vypadalo to, že asi ne. A nebo je Šala vážně tak malá? Nevím.

Seděli jsme s klukama v backstagy a skvěle se bavili. Mišo je komik, vypravěč a funky osoba s nejvíc funky smíchem. Havana tekla proudem, kolovali jointy, prostě celkem typická backstage. Ze svého místa jsem viděl na Hajtkoviče, který byl stále za gramcema. A co jsem viděl? Má legenda hrála stylem "dojel track, pouštím další". Chápu, že ho malý klub a ještě menší publikum asi moc nemotivovali k nějakým závratným mixům, ale...

Po nějaké době začal koncert. Marně přemýšlím, jestli jsem někdy na koncertě slyšel horší zvuk. Vlastně asi ne. Čistychov nebyl vůbec slyšet, z jeho rapu zbyla v podstatě pantomima. Slipo byl hooodně opilý, ale celkem to zvládal a byl aspoň slyšet. Hudba jak z horšího telefonu. OK, říkal jsem si. Neměli zvukovku, tak se to vychytá za pár chvil. Nestalo se. Někdy v půlce koncertu začal být zvuk trochu snesitelnější, ale nijak zvlášť. Fakt se mi tomu nechtělo věřit. Po skončení se ještě chvíli chillovalo a pak legendární rappeři s legendárním DJem odjeli na nějakou latino party do jiného města.

Můj údiv zmenšovala jen řada panáků Spišské hrušky v krvi. Nejen, že Lúza vystupovala s příšerným zvukem, aniž by se snažila s tím něco udělat. Lidé poslouchali opravdu děsný sound, aniž by lynčovali zvukaře. A všichni se tvářili, že to je standard. Přesně v té chvíli jsem začal přemýšlet o Rytmusovi. Tak nějak nevěřím, že by Rytmus tohle dal. Nemluvě o tom, že nechlastá, nehulí a nebere drogy (což je fakt pravda, mám to z dobrého zdroje) a svou "kariéru" bere nepochybně víc vážně. Nemyslel jsem si, že to někdy napíšu, ale koncert Lúzy byl pro mě obrovské zklamání.

Čistychov je pro mě osobně nejlepší slovenský rapper. Mám k němu jen maximální respekt, nic víc. Má toho na svědomí nejvíc, zkouší nové věci, cestuje atd. atd. Myslím, že z celých NS má nejvíc talentu a chuti dělat hudbu. Přesto i on se podílel na tomhle zázraku jménem koncert v Šale.

Možná proto není nikdo tam, kde je Rytmus. Protože Rytmus má svojí cestu, po které jde. Jasně, občas přijede pozdě na koncert, ale ten koncert je vždycky stoprocentní. Nebo si ho dokážete představit jak cestou na show chlastá z petky směs levného chlastu a coly? Že rapuje do prakticky chluchého mikrofonu?

Jsem přesvědčený, že Rytmusův úspěch je zopakovatelný. A to hlavně díky tomu, že už tou cestou někdo prošel. Ale chce to hodně práce. Hodně moc práce. A zodpovědnost. Vůči sobě, vůči fanouškům, vůči svému jménu. Zdánlivě je to jednoduché. Udělám super koncert a příště na něj přijde víc lidí. Udělám další super koncert a příště přijde ještě více lidí. Vždyť takhle to ten Rytmus udělal. A nebo se ožeru a vykašlu se na to. Pak ale nikdy nebudu Rytmus.