- 22.08.2011
- Líbí se?
Jako každý rok, i letos jsem se chystal a těšil na Hip Hop Kemp. I letos jsem doufal, že to klapne a nic mi v něm nezabrání. Klaplo. Nezabránilo. Můj devátý Kemp a celkově jubilejní desátý, pro mě začal výjimečně už ve středu. Protože jsem letos neměl na Kempu žádnou konkrétní práci, užil jsem si ho opravdu jen jako návštěvník a to velice spontánně. Proto nepíšu žádný "oficiální report", ale spíš takový blogový deníček. Ostatně o tom blogy jsou, ne?
Takže středa. Jedu se podívat na Rockstara s geniálním bubeníkem Oliverem Beatmanem. Píšu to na všechny facebooky, protože se fakt moc těšim. A zároveň klukům držim palce, ať to dopadne.
Když přijíždíme, jdeme rovnou na Jahmusic Reggae Stage. Tam se to má celé odehrát. U piva přejmenujeme stage na Mindžá music stage, ale Admirálovi Kolíbalovi to neříkejte... ;-)
V hangáru je narváno k prasknutí, na pódiu je polská kapela (podle lineupu DIOX + The Returners) a všechny ruce jsou nahoře. Poláci doříkávají texty, skáčou, dělaj bordel, jsou nadšení. Atmosféra je absolutně geniální.
Dozvídáme se, že stovky Poláků přijely už v úterý, protože se prý v Polsku rozšíříla fáma, že desátý Kemp je zároveň Kempem posledním. Jestli za to mohou pořadatelé, tak super promo. Jay-Z vydávající jedno poslední album za druhým by mohl vyprávět. ;-)
Po koncertě se hangár absolutně vyprázdní.
Začíná hrát Rockstar, přidává se Oliver, začíná peklo a hangár se znova pomalu zaplňuje.
Rockstar vybral super bomby a Oliver jim dodává megakoule. Nadkoule. Ultrakoule. Dojde i na dubstep. Jsem nadšen. Chvílemi bych si i poskočil, ale na písečku reggae hangáru to moc nejde. Někteří to zvládají. Ono, Nirvana je Nirvana, že. Navíc v super remixu.
Začínají De Fuck To. Jsou to milí kluci, chvílku zůstávám. Po hlášce "na pravidelné verše dbej" utíkám pryč. Cestou pryč si vzpomínám, proč je nemůžu. Texty plné klišé umocněné spisovnou češtinou. Bude líp, život je těžký, nezapomeň se smát, nepromarni šance etc. etc.
Na Backspin stagy stíhám velice energický začátek show MAAT. Nevydržím to dlouho, nějak mi nesednou do nálady. Baví mě ale, že i celkem mladá kapela má své fans a atmo je super.
Vracím se do Prahy, druhý den mě čeká vysílání.
Do Prahy jedu autem se dvěma krásnými a navíc prudce iteligentními slečnami. Probíráme slečny. A další spoustu věcí. Je osvěžující mluvit s tak chytrými dívkami. Škoda, že jsou obě zadané.)
Čtvrtek. Chci jet opět jen na otočku, protože v pátek mě čeká šest hodin on air. Vyptávám se řidiče, jestli je to možné. Je. Vyptávám se, jestli pojedeme dříve než ve čtyři. Prý se nemam ptát. Tuším zradu.
Druhá zrada. Mayer Hawthorne nepřijel. A já tam chtěl jet hlavně kvůli němu a kvůli Odd Future. Tak aspoň tolik nespěcháme a těšíme se na Tylera a jeho partičku.
Vysvětluji posádce auta, kdo je Mayer a proč mě to tak mrzí.
Na Hip Hop Kempu už je fakt hodně lidí a vypadá to na super mejdan.
Většina z nich je pod pódiem. Na pódiu jsou Arsonists a zdá se, že je to kotel.
Procházíme areál. Strašně mě baví taneční stage a freestyle/MPC corner, které jsou barevné a vypadají fakt super. Na taneční stagy je geniální speaker MC TRIX. Neskutečně ječí a hrozně mě baví.
Na Kempu je KFC. Jedeme vtípky na téma "co jsi dělal na Kempu?" - "ále, žral jsem KFC a hrál poker." Ano, i tak by se dal trávit festival.)
Po Arsonists mizí většina fanoušků pryč.
Dereme se dopředu. Za gramce si stoupá malá postava s krátkými vlasy. Na dálku se mi zdá, že je to holka, ale není tak vyvinutá, abych si mohl být jist.
Bez velkých okolků se na pódiu objevují Odd Future aka OFWGKTA.
Vzduch prořezávají mocné, dunivé, pomalé beaty. Myslím na Cool Kids a podobné partičky. Mám tenhle styl rád. Říkám si, že Odd Future jsou takoví šílenější Cool Kids. Akorát bez textových a instrumentálních citací starého hiphopu. Odd Future jsou fresh n new.
Tyler přijíždí na kole. Stage je tak velká, že se může v klidu projíždět. Což dělá.
Během show se skoro nepřetržitě směju, protože je ultravtipnej. Ostatní členové tam ani nemusí být. Stejně všichni zíráme na Tylera se speciální ortézou. Prý si před dvěma měsíci zlomil nohu a pořád je to špatný. Prý nemůže skákat do lidí, ale kdyby to náhodou udělal, musíme ho chytit! Jinak je prý "totally fucked up". Krátce na to vyhodí věci z kapes, zahodí čepici a skočí do lidí až sebevražedným stylem. Ukázkový skok.
Zvuk je velký, čistý a krásný. Tylerovi je rozumět každé slovo a jeho hlas je...no to se těžko popisuje. Kdyby řekl, abych si dal nohu za hlavu, tak ho snad poslechnu.
Dává Yonkers, je to mocnost!!!
Při Yonkers se trochu chytají lidé kolem mě. Jinak jsou spíš zmatení a nechápou.
Jak je na pódiu asi šest rapperů a všichni jsou trochu divní, říkám si, že takhle mohl vypadat Wu-Tang v dobách své největší slávy. Prostě banda rozjetých vyfetovanců.
DJ nebo DJka (fakt si nejsem jistej) se na beaty pohybuje nejdivnějším stylem, co jsem kdy viděl. Přemýšlím, jestli to není nemoc.
Po Odd Future naznačuji partě, že bych se klidně vrátil do Prahy. Koukají na mě divně a rozhodnou se mě radši opít. Abych neprudil. Zakrátko se jim to daří. Moc se nebránim, všude kolem je dobrá atmosféra a party stage jede bomby.
Jo tak to hrajou Trouble Team! Paříme jako o život, kluci sází jako vždy. Nečekal bych, že na party stagy bude tak populární drum n bass, ale ty vole!!!
Zbytek mám trochu v mlze. Jen vím, že jsem chvilku koukal na Tony Touche a pak už si jen pamatuju jak se držím hrazení na party stagy a zběsile pařím na Frikyho.
Po čtvrté jedeme do Prahy, cestou je docela sranda.
Pátek. Po dvou hodinách spánku jedu vysílat. Sranda mě přešla. Rádio Spin v pátek moc nemluví. Spíš hraje. Moderátor na tom není nejlépe.
V duchu se loučím s koncertem Hocus Pocus. Tak nějak vím, že dneska to nezvládnu. Že neuvidím Looptroop nebo M.O.P. mě tolik neštve. Viděl jsem je mnohokrát a nejen v Čechách. Hocus Pocus jsem viděl jednou a od té doby o nich mluvím jako o bozích.
Ne, nezvládnu to. Je mi děsně.
Sobota. Vyspáno do růžova, těším se na Keeeeemp! Meth a Red!!!
Jedu dodávkou s nejlepší partou z Plzně. Zbytek už tam je. Cestou nezavřu ústa, mám skvělou náladu. Je nádherné počasí. Halasím, že Kemp ví, proč má v logu sluníčko.
Probíráme penis Dalibora Jandy.
Zastávka v Mekáči. Nadšeně vykřikuji o novém klipu Scrillexe, který jsem v noci před tím viděl asi patnáckrát dokola.
Ve festival parku je slušně našlapáno. Všichni jsou bledí nebo nepřirozeně rudí, většinou mají tmavé brýle. My, co jsme přijeli úplně svěží si připadáme mnohem krásnější než všichni kolem.)))
Počet dívek v plavkách je enormní.
Letos méně triček Wu-Tang, za to více triček Ty Nikdy.
Na taneční stagy je pořád MC TRIX a pořád ječí. Zdá se, že snad ještě víc. Dělá super show, často se přistihnu, že víc než na breakdance koukám na něj a bavim se maximálně.
Pálí sluníčko. Po druhém pivu cítím, že bych měl pít i něco jiného, pokud se chci dožít Metha a Reda.
Začíná rajčatová bitva. Je to hardcore. Jak se dokáže rajče rozprsknout o nahé tělo by mě fakt nenapadlo. Sranda.
Říkám si, že letos je Kemp fakt vymazlenej. Super program, všechno takový barevný, promakaný. Cítím se tam opravdu skvěle. Až jako bych nebyl na českém festivalu.
Rozhodneme se skočit si z deseti metrů do nafukovací duchny. Zatímco čekáme frontu, začíná velice energický koncert Indy, Wiche a KMBL s hosty jako La4, Nironic nebo Majk Spirit. Zní to super, Wichovi beats duní mocně. Hlavně So Loco, které jsem live ještě neslyšel.
Máme spoustu silných řečí. Řešíme, kdo skočí jaké salto, kdo dá dvojité etc. Domlouváme si fotky od kamarádek, které tento způsob zábavy netankuje. Za jednu cenu má člověk dva skoky. Jeden z pěti metrů, druhý z deseti. Plošina nás vyveze do pěti metrů. Humor a silné řeči jsou pryč. Když skočím, jsem přesvědčen, že se propadnu skrz měkkou duchnu až na beton.
Plošina nás vyveze do deseti. Po humoru ani památky. Silné řeči, jakoby nikdy neproběhly.
Projdu pod páskou, dívám se dolů, koule a zadek úplně stažené.
Říkám si, že to nemám zapotřebí a vykašlu se na to.
Dole se dívá spousta holek. Kamarádky fotí.
No tak teda skočim, no.
Žádnej stylovej skok, ale aspoň žiju.
Dole se všichni klepeme adrenalinem, dáváme "hajfajfs" a křičíme na sebe první pocity.
Je to hrozně fajn, jen kdybych se už přestal klepat... Panák to jakžtakž zklidní.
Jdu si dát jídlo. Nemám seriál ani noviny. Tedy věci, které k jídlu potřebuji. Naštěstí zrovna probíhá dancehall workshop s krásnou tanečnicí Mitu. Osm holek pod pódiem třese prdelkami. Kam se hrabe seriál.
Začínáme popíjet. Stíhám kousek Mojí Reči a pak už začíná taková ta spontánní jízda, kterou mám na Kempu nejradši. Potkáš jednoho, jdeš s ním někam, potkáš druhého, jdeš jinam, zakecáš se támhle, pak támhle, přestáváš řešit line-up, partu, čas a řídí tě autopilot. Pecka.
Jen si hlídám, kdy začne Oliver Lowe. Ještě jsem ho neviděl live a deska Peníze nebo život mě moc baví. Koncert je super, i když i ten už mám trochu v mlze. Pamatuji si, že mě nejvíc baví trumpetista. Maká to.
Pak asi koukám na tanec. Mlha v hlavě se zahušťuje.
Pamatuji si kousek Prago. Ale ne moc velkej.
Heavy Metal Kings podle fotek byli. Kde jsem byl sakra já? Ještěže jsem je viděl v LMB před pár měsíci.
Method Man a Redman. Konečně je vidim oba pohromadě. Když tu byli naposledy, zrovna mi vyndavali mandle. Což by mi je zvedlo. Mít je.
Hrozně mě baví ty šlehající plameny. Jedou hity. Jak jinak.
Mlha se moc nerozestoupila. Takže si toho moc nepamatuju. Ale nejspíš jsem křičel. Díky tvaru pódia jsem je viděl docela zblízka, ze strany. Bylo to super.
Tím pro mě Kemp v podstatě končí.
Od té doby sbírám info na netu a poslouchám vyprávění kámošů. Prý se freestyleři vznášeli v kleci nad lidma. WTF? To bych fakt chtěl vidět! Prý došlo k nějakým výpadkům zvuku. Nevím nic. Kdykoliv jsem byl u hlavní stage, tak všechno bylo a znělo jak mělo. Jen se tam občas pletla party stage.
Přemýšlím, že těžko napíšu report, když si toho zas tak moc nepamatuju.
Rozhoduji se napsat ho formou blogu. Jasný alibi, ale něco lepší než nic, ne? :-) A jak jste si jubilejní desátý Hip Hop Kemp užili vy???
