POETA BLOGUJE: Nejdůležitější desky českého rapu II.

Vítej u druhé dílu blogu Nejdůležitější desky českého rapu. Znovu připomínám, že jde o blog. Proto je forma velice volná a výběr desek poměrně subjektivní. Zároveň je to pohled fanouška nezatíženého nějakými spory s umělci nebo podobnými zbytečnostmi. Dá se tedy snad brát i celkem objektivně.

2002

Rok 2002 nebyl až tak přelomový, spíše naznačil budoucí vývoj. Phat (dneska James Cole, Kapitán Láska etc. etc. etc.) byl poněkud znechucen panující pohodičkou, kdy se všichni plácali po zádech a kvalita se moc neposouvala. A tak vydal drzou a sebevědomou desku Frekvence P.H.A.T. Přijetí bylo bouřlivé. Tvrdé synth beaty, které tady nikdo nepoužíval a rými útočící na všechny strany, které si tady do té doby nikdo nedovolil napsat. Natož narapovat a vydat. Šel hlavou proti zdi a neměl to vůbec lehké. Až čas mu dal za pravdu a díky mu za to, že se ledy pohnuly a začal se hýbat i jinak dost stejný český rap, kde všichni zněli (nebo chtěli znít) buď jako Orion nebo jako Indy.

Důkazem důležitosti Phatovi desky je i druhý díl kompilace Lyrik Derby, který vyšel ten samý rok. Převážně bezzubé texty, pohodička a rap o rapu. Názvy jako Rapový podhoubí, Žádnej stres, Co mi dal styl, Vypravěči rýmů, Dál tady budu, Bezva jízda, My a Majk atd. atd. Vzpomínám si, jak jsem byl zklamanej, když jsem tohle (dokonce) dvojcédé doposlouchal. A vzpomínám si, jak strašně nade všemi vyčnívala věc Izmy od Depha, která byla navíc v té době čtyři roky stará. Tedy o čtyři roky starší než všechny ostatní pecky. Přesto je strčila všechny do kapsy. Měl jsem týden depresi. Dnes cítím jen nostalgii.

V roce 2002 také vyšla deska My3 od Indy a Wich. Ponejvíce ukazovala na talent DJe Wiche. Přestože je dodnes považovaná za klasiku a nepochybně jí je, musím přidat opět osobní vzpomínku. Než vyšla, většinu tracků hráli Indy, Wich a La4 živě. Objeli celou republiku a jejich energické koncerty (stejně jako dnes) byli vždycky zážitek a velkej mejdan. Rapovali převážně do cizích beatů a ty byly o dost tvrdší než ty, které se pak objevily na desce. Musel jsem si zvyknout, že je deska měkčí než koncertní verze. Tenkrát jsem byl zklamán, ale kluci jí prostě udělali tak jak to cítili a to jsem musel respektovat.

2003

Rok 2003 byl opravdu bohatý na kvalitní desky. Zásadní byla kompilace From Amsterdam To Praha, které jsem věnoval dokonce celý blog, tak dnes jen stručně. První track od Kontrafakt, měnící se zvuk K.O.Krů směrem k Supercrooo, Dokument Orionek atd. atd.

Orion vydal v roce 2003 Teritorium 1 a strhla se slušná bouře. Ori si dovolil mít zpívané refrény, mluvilo se o tom, že je "komerčák", ale stejně zase všichni rapovali jako on a dnes je tahle deska jednou z klasik.

Další důležitou kompilací byla East Side Unia 3, opět plná slovanského rapu. Hitem byla třeba Ja Znaju Ludej od P-13 - Rusů usazených v Praze a poprvé o sobě dalo vědět "nové" seskupení Supercrooo neboli Hugo Toxxx a James Cole. K.o.Krů byli minulostí, track 2005 dal jasně najevo, že je tady nový zvuk a nový styl. Lidé si citovali komixové hlášky a zcela vážně se řešilo, že se kluci museli zbláznit. Scéna nebyla připravená a nebyla ani o rok později, kdy vyšlo celé album. Ale to bych předbíhal.

Rok 2003 přinesl ještě minimálně jedno klasické album. Mám na mysli Three Stars od Jižních Pijonýrů (dneska Pio Squad). Za zmínku učitě stojí i Locus Perennis od De Zrechts nebo Hořký menu od Naší věci, ale já osobně dodnes miluju Three Stars a nedám na něj dopustit. Pio přišli se špinavým zvukem, drzostí, která "chybí českýmu rapu a rapu a rapublice" a stvořili něco, co sami nazvali "punk rap". Ta chytrá drzost a originální sound mě uchvátili. Navíc na rozdíl od starších nahrávek bylo dobře rozumět rapu a živé provedení také stálo za to. Nikdy nezapomenu na Kemp, kde se k Pio přidal Vladimír se svou slokou začínající "Muj styl se zrodil na špinavym nároží" a totálně to tam rozbil. Nádherný okamžik, nádherná deska.

2004

Rok 2004 je další opravdu přelomový rok českého hiphopu. Supercrooo totiž vydali svůj opus Toxic Funk a najednou bylo všechno jinak. Megadrzost, megastyl, obrovská dávka arogance, originality, komixu, vulgarit, kontroverze... Scéna se rozdělila na dvě poloviny. Jedna stále toužila po pohodičce a plácání po zádech, které vede ke hnití na jednom bodě. Druhá pochopila, že se touhle deskou něco uvolnilo a je možné přijít s originální věcí beze strachu, že budete ukousáni jako albín mezi zvířaty. Ať už byl na vás Toxic Funk moc tvrdý nebo moc šílený, pravda je, že řadě lidem otevřel oči a český rap už nikdy nebyl stejný. Drzí mladíci James Cole a Hugo Toxxx ovlivnili všechny, včetně svých "služebně starších" kolegů. Ti by to možná dnes (ani tenkrát) nepřiznali, ale je to tak. Vnímavému fanouškovi to nemohlo uniknout. Škoda jen, že místo aby si lidé řekli "aha, originalita je třeba" tak pro změnu začali všichni rapovat jako Toxxx a Cole. Respektive zkoušeli to…

V roce 2004 také vyšla první producentská deska DJe Wiche - Time Is Now. Už tenkrát bylo jasné, že Wich je napřed a utíká zbytku českého hiphopového producenství mílovými kroky. Kromě česko-slovenské špičky do jeho beats rapovali třeba amíci K-Otix nebo Promoe z Looptroop. Za hity dodnes platí Du dolů od Vladimíra 518 s Kateřinou Winterovou a Pobřežní hlídka od Oriona. Writers nedají dopustit na Laforovu hymnu 1994-2004. A 1000 MC's od Indyho pro změnu vedlo k prvnímu velkému beefu českého hiphopu mezi Supercrooo a Indym.

2005

Od Toxic Funku se hodně řešil styl. Scéna byla pořád ve vývoji, a tak se vždycky něčeho chytila a na tom se zasekla. Pro samý styl se trochu zapomínalo na obsah. Jak jsem psal výše, většina lidí zněla jako Cole nebo Toxxx. Až na to, že jim to nešlo.

Kategorie sama o sobě byl Gipsy, který vydal RnB desku Rýmy a Blues prošpikovanou vulgaritami, sexem a přisprostlým humorem. V té době mi přišla malinko nedoceněná, ale RnB se tady dlouhodobě absolutně nedařilo a ten kdo ho náhodou rád poslouchal, si ho nepřeložil. Myslím, že fanoušci R. Kellyho, kteří poslouchají jen jeho zpěv by koukali, o čem tenhle čuňas dokáže procítěně zpívat.

S dalším úletem přišli Supers, kteří přibrali do party zvukové mágy Rista a Lucase Skunkwalkera a vznikl projekt Dixxx. S hitovou deskou naběhl Orion, který vydal druhou polovinu projektu Teritorium. Dál se řešilo, že je "komerčák", ale všichni stejně přišli na koncert, protože je to vlastně bavilo. Jen se jim to nechtělo přiznat. Mimochodem - přestože Orion vždycky zatvrzele hlásil, že dvojka je druhá půlka, nikoliv další deska, je Teritorium 2 o dost vyzrálejší.

Jak jsem na začátku zdůrazňoval to řešení stylu, image a "tvrdosti", bylo to proto, že samozřejmě přišel další zlom. Vždycky když je něčeho moc, musí přijít někdo, kdo půjde proti proudu. V roce 2005 to byl Deph aka Kato, který vydal desku HDP pod značkou Prago Union. HDP neboli Hrubý Domácí Produkt byla najednou promáklá deska plná chytrých textů, která si na nic nehrála. Kato se nebál dát jasně najevo, že má rád hiphop a celé to vzniklo z lásky k muzice. Myslím, že tím pomohl spoustě lidem k prozření a návratu do reality. Hlavně tím odmaskoval spoustu póz, které lidi nasadili v touze být stejní „drsňáci“ jako Supers. Což bylo mimochodem jedno z nepochopení Supers, ale to už by bylo na esej. HDP byla deska, která také způsobila, že tradiční média vzala český hipho na milost a začala se o něj opět zajímat jako o hudbu a nejen jako o freakshow.

2006

Rok 2006 byl zásadní hned z několika důvodů. Z Jižních Pijonýrů se stali Pio Squad. Albem Punk Is Dead toužili definitivně pohřbít image punkáčů, za kterou do jisté míry nemohli. Do jisté samozřejmě ano. Přestože hodně změnili styl a nepokrytě se inspirovali novými trendy a u Supercrooo, troufám si tvrdit, že moc fanoušků neztratili. O mě tedy rozhodně nepřišli. Do party přibyl česky a španělsky rapující De Puda Madre a s každým dalším koncertem bylo více a více lidem jasné, kdo je nejlepší česká skupina na pódiu. Je jedno, jestli jde o malý klub nebo velký festival, Pio nechají každé místo totálně shořet.

Obrovskou reakci vyvolali také PSH novou deskou Rap'N'Roll. Stejně jako Pio přišli s něčím úplně novým, ale myslím si, že řadu fanoušků ztratili. Oni se postupně vrátili, ale ta první negativní reakce byla poměrně masivní. Fans toužili po Repretoáru číslo 2 a ona se stala ta "nešťastná" věc, že Orion, Vladimír 518 a DJ Mike Trafik (který přirozeně vystřídal DJe Richarda) nechtěli zůstat na místě a naopak chtěli hudebním fanouškům přinést něco nového a originálního. To se povedlo a dodnes z této desky funguje hned několik hitů. Přesto zůstala pachuť na obou stranách.

Neméně důležitou deskou roku 2006 byl návrat WWW v novém složení s deskou Neurobeat. Ta byla tak syrová, tvrdá, abstraktní a nekompromisní, že na jednu stranu okouzlila lidi napříč žánry, na druhou stranu jakékoliv jiné hiphopové album vedle ní vypadalo jako rozjásaná juchajda.

2007

Rok 2007 nebyl rok velkých, přelomových desek. Rok 2007 byl "jen" rokem dobrých desek. Když tedy nepočítám jednu, která je možná spíše pro užší publikum a svým způsobem přelomová je. Jestli to stačí, nechám na vás. Tenhle rok nás citelně válcovali Slováci, ale jak jsem psal na začátku - rozdělovat naše scény na dvě je celkem mimo. Já to dnes udělal čistě jen proto, abych si nevypsal ruce a mohl je ještě v budoucnu používat. Jinak si naprosto stojím za tím, že jedna bez druhé by nebyla taková, jaká je.

V roce 2007 vydal La4 své debutové sólo album Panoptikum. Přestože jde o výbornou desku, trochu zapadla a vždycky mi přišla hodně nedoceněná. Do jisté míry za to může sám Lavski, který není žádný velký "píárista" a navíc mu pravděpodobně vyhovuje být "jen" součást projektu Indy & Wich. Myslím si, že kdyby napnul plachty, postavil si svou vlastní show, roztočil klipy a opravdu zabral, může to být jinak. Ale každému, co jeho jest.

Přestože je Brno druhé největší město České republiky, jako by tam s rozpadem Naší věci chcípnul pes. Občas bylo o něčem trochu slyšet, ale nikdy to výrazně nepřesáhlo hranice regionu. S výjimkou DJs a několika producentů se obecně Morava nějak stáhla do sebe. Nebo nevím, jak si to vysvětlit. I proto jsem s chutí v roce 2007 dal do cd přehrávače album Není co ztratit od Tafroba. Mile mě překvapil. Skvělé produkce, dobrý rap a navíc jasný potenciál, že může být ještě lépe. To bylo pro mě v podstatě jediné mínus - cítil jsem, že má na mnohem víc a chtěl jsem to víc slyšet. Track Dám ti co budeš chtít (Those simple things can work) se zpěvačkou Pawlee a nádhernou produkcí DTonata je pro mě jasný hit, který mě dodnes neomrzel.

Přestože mě jistě obviníte z neobjektivního patriotismu, musím zmínit ještě jedno album roku 2007. Je to Kvulikurvachudejm vitae od kapely 2. Jakost. Tu tvoří někteří bývalí členové grupy Divokej Západ, kteří přestali rapovat o holkách a trávě a vydali opravdu promakané album. Silné texty, které by měl slyšet každý, kdo má dost rýmů o koksu, autech a penězích. Vymazlené naléhavé produkce. Rapující Lou Fanánek Hagen. Upřímnost. Škoda, že kluci makali na albu a pak makat přestali. Tak nějak čekali, že si o něm lidi řeknou sami, jenže lidé nic takového neudělali. Velká škoda. Podle mého názoru je to nejnedoceněnější deska českého hiphopu.

A teď ta přelomová. Přelomová v tom, že byla první svého druhu. V roce 2007 vyšla první česká čistě beatboxová deska Beat Apetit. Na svědomí jí měl Jaro Cossiga ve spolupráci s Fanym a Nastym. Mezi hosty se objevili Pio Squad, MC Zaga, Yarah Bravo a další. Deska byla o něco experimentálnější než se čekalo, ale ve zpětném pohledu je to plus. Zůstala nadčasovou a křest v divadle Archa byl jeden z nezapomenutelných zážitků. Track s Pio Squad - Povídali, že mu hráli je dodnes jeden z mých nejoblíbenějších.

2008

Rok 2008 nám přinesl dvě velké a zásadní desky. Ta první - The Golden Touch od DJe Wiche nám vlila do žil obrovskou hrdost. Český producent spolupracující s hvězdami jako jsou Slum Village, Talib Kweli, Raekwon, Royca Da 5'9", Lil Wayne, M.O.P., Havoc atd. atd. Čekali jsme, že se Čechy umístí na hrdém místě světového hiphopu a všichni jsme to Wichovi (poměrně nečesky) upřímně přáli. Bohužel mu jeho label nasliboval o něco víc, než nakonec udělal. Jak víme, Wich se tím nenechal rozhodit. Tak jako tak má na svém kontě skvělé album plné neuvěřitelných hostů a hromady zážitků, setkání a zkušeností.

Rok 2008 se také nesl ve znamení debutové sólovky Vladimíra 518 - Gorila vs. Architekt. Vladimír nevydal jen desku. Od začátku měl v hlavě jasný audiovizuální koncept. A tak jsme kromě výborné desky dostali obrovský zážitek v podobě křtu a několika koncertů s lasery a v českého hiphopu nevídanou vizuální show. Nechci si ani představovat kolik práce a energie Vladimír tomuhle projektu věnoval. Stálo to za to a z kroniky českého rapu tenhle obří projekt už nikdo nevymaže.

2009

Rok 2009 byl opět na české desky chudší. James Cole všechny překvapil projektem Kapitán Láska. Někdo to nezkousnul, někoho nadchnul. Jisté je, že si James otevřel dveře pro další šílené projekty. Které na sebe nenechají dlouho čekat. Dnes už ho nikdo nebere jen jako rappera a jemu to tak nepochybně vyhovuje. James Cole je komplexní umělec a škatulkovat ho by byla obrovská škoda. I kdyby vám neseděl zpěv Kapitána Lásky, textově je mnohem dál než většina vašich oblíbených českých rapperů.

Když jsme u textů, za zmínku stojí určitě i "comeback" skupiny De zrechts s deskou Kostky jsou vrženy. Vždycky originální parta nikdy netrpěla prvoplánovostí a potvrdili to i v roce 2009. Kdo se rád pošťourá ve významech a nemá rád věci podané polopaticky, ten si přišel na své. Víc takových.

V roce 2009 mě opět mile překvapil Tafrob. Na albu Sup je méně stylizace do tvrďáka a mnohem více upřímnosti. Díky Supovi je mnohem více jasné, kdo je vlastně Tafrob a to je věc, která pro mě byla vždycky důležitá. Když k tomu připočtu barevnost a vysokou kvalitu produkcí, máme z toho výbornou desku. Track Největší Čech obsahuje tolik výstižných pravd o nás "maločeších", že by ho měla hrát všechna rádia povinně. Třeba by se někdo chytil za nos.

2010

Rokem 2010 dnešní bilance končí. Jedenáctku si nechám až na příští rok. V roce deset se hodně řešil "konec" PSH neboli vtipný marketingový tah doprovázející desku Epilog. V duchu názvu, samozřejmě. PSH více než dříve prokázali smysl pro humor a spíše než debaty o jejich konci mě pobavily jejich záložní zaměstnání - taxikář (Orion), majitel bezpečnostní agentury (Vladimír 518) a majitel sítě rychlého občerstvení (DJ Mike Trafik). Celá mystifikace byla dobře vymyšlená a zprodukovaná, takže v podstatě nešla neřešit. Mluvil o tom každý. Bohužel samotná deska nijak přelomová nebyla. Je promakaná, je hitová, každý track může být singl a o to nejspíše tvůrcům šlo. Ale nemám pocit, že by někam posouvala scénu a nastavila nějaký nový směr. Tak jako se to podařilo oběma předchozím. O to více se těším na sólovky, protože nemám pocit, že by autoři ztratili dech. Produkčně i rapově určitě patří od PSH k tomu nejlepšímu, říkejte si, co chcete.

V roce 2010 jsem se opět po letech začal zajímat o skupinu IdeaFatte. Ne, že bych je nevnímal. Naopak. Bavilo mě, jak dělají label Ty Nikdy a bavilo mě, že se neohlížejí na to, jak to dělají ostatní. Jen jsem měl pocit, že jsou "přehajpovaní" a proto jsem je trochu ignoroval a neposlouchal. Změnil to klip na track Doma. Ten mi vyrazil dech. Skvělý beat a hlavně text, jaký jsem tady ještě neslyšel, a kterému naprosto rozumím a mluví mi z duše. Pustil jsem si celou desku Doma a dobře se bavil. Určitě výrazné album roku 2010 a žádné další už si od nich nenechám ujít.

Největší ohlas a naprosto právem vzbudil Dezorient Express od Prago Union. Kato se od HDP posunul ještě mnohem dál a přišel s deskou plnou šlapajících beatů a hlavně textů, které jsou tak narvané různými významy, odkazy a dvoj až trojsmysly, že by to jinému rapperovi vystačilo na celou kariéru. Kato je nedostižný slovní virtuóz a já si po mnoha posleších Dezorient Expressu nedokážu představit, že by mohl přijít s něčím ještě lepším a vybroušenějším. Nechme se překvapit.

První díl hledej >>>tady!<<<