Nový život

AHOJ,

jak se máte? Snad ttak dobře jako já.... Mám za sebou pár hodně náročných dní. V mém životě totiž nastala jedna zásadní změna... Přestěhovala jsem se a konečně mám své ,,doma,, Těžko se to vysvětluje, ale je to asi takhle: V Chomutově jsem měla ,,doma,, u maminky a ještě ve svém bytě. Pak jsem se odtěhovala do Prahy. Je to asi tak rok. Zpočátku jsem bydlela u své šéfové, pak v jiném bytě, pak znovu u své kolegyně. Nakonec jsem si našla zdánlivě fajn byteček, ale byl daleko odd centra, takže jsem častěji, než tam, bývala ještě v jiném bytě. A tak se mi začalo stávat, že když mi někdo volala a ptal se, kde jsem - odpovídala jsem sice ,,doma,, ale to slovo pro mne nemělo moc velký význam. Lidé okolo mně to cítili. Odpovídali většinou: ,, a kde doma??,,

Pak přišlo něco, na co jsem svým způsobem čekala, co mě vysvobodilo. Rozhodnutí i konání bylo velmi rychlé. A tak se stalo to, že během týdne jsem zrušila všechny své ,,rádobydoma,, a bydlím konečně opravdu doma. Ze všech bytečků, kde jsem měla věci, jsem se odklidila, všechno pobalila a přestěhovala se do krásného vysněného bytečku, s nádhernou kuchyní,kterou jsem si vždy přála... S vanou i sprchovým koutem a také s obrovskou skříní, kam se vejdou všechny mé hadříčky a ještě je na ní obrovské zrdcadllo. Ale co je hlavní.... Dýchá tu na mě opravdická vůně domova. Je to něco, co konečně můžu budovat a kde se můžu cítit v bezpečí. Vím, že teď, když někdo zavolá a já mu řeknu, že jsem doma - bude to tady!

Zároveň vím, že kdykoliv se stane něco zlého, bude tu maminka, kdde mám pořád dveře otevřené a kde jsem bbyla doma dlouhá léta... Je to fajn  pocit. Jsem ho tak plná, že jsem se s vámi o něj musela podělit. Tak see mějte fajn, líbám :)