Hokejový blog

Ahojky :)

Vím,, že už je trochu pozdě na to, opěvovat naše hokejisty, ale já vám prostě musím povyprávět, jak jsem finále mistrovství světa v hokeji prožila, protože jsem z toho stále plná dojmů. Vyrazila jsem s kamarádkou na Staromák. Našli jsme si skvělé místo v kotli. Mělo to své nevýhody :) např. to, že na metru čverečním nás stálo asi dvacet, nemluvě o tom, že jednou nohou jste stáli na láhvi od piva a druhou na něčí noze :)) Staromák byl cítit podobně jako hokejistická šatna, stovky upocených fanoušku v hokejových dresech prostě vydali za své :)) k tomu lítalo sem tam pivo vzduchem - zkrátka rock and roll jak má být. Musím taky říct, že o větě: ,,Kdo neskáče není čech - hop hop hop ,, se mi i zdálo. Byla slyšet každou minutu a skákající dav vás chtě-nechtě prostě vždy strhl sebou :) tohle všechno a navíc dokonalý hokejový zápas vytvořilo atmosféru tak plnou emocí, že jsem něco podobného snad ještě nezažila. A když už bylo jisté, že jsme mistři, celý Staromák se spojil, všichni se tak moc radovali a objímali, že mi sami od sebe tekly slyzy štěstí. Já a stejně tak každý z nás tam jsme byli neuvěřitelně hrdí na to, že jsme Češi a s hlavou hrdě vztyčenou jsme zpívali Českou hymnu. Poté se tyhle davy ve velkém průvodu vydaly ze Staromáku na Václavák. Všichni křičeli, slavili, opěvovali a turisté postávající na okrajích ulic si nás fotili, usmívali se a myslím, že cítili s námi. Byl to dokonalý pocit. Doprovodila jsem kamarádku na metro, které se ani nemohlo rozjet, protože nadšení fanoušci ho větou :,, Kdo neskáče není čech - hop hop hop,, tak rozhoupali, že vypadaalo spíš jako horská dráha. Nikdo se na nikoho nezlobil, nikdo nikoho neokřikoval.... Byli jsme mistři aa to všem stačilo. Naprosto plná dojmů a emocí jsem šla domů a krásně se mi usínalo. Už ten večer mě napadlo, že vám too sem musím napsat.... Doufám, že nejsem jediný blázen a cítili jste to stejně. Díky hoši, bylo to fascinující :)